Dějiny příchodu řeckých dětí do zemí zvaných literaturou lidové demokracie, mezi něž se řadí též Československo, postrádají archivní odpověď na základní otázku. Kdo rozhodl o odchodu dětí z vlasti a kdo smluvně zajistil jejich ubytování v zemích poskytnutého pohostinství? Na problém tzv. únosu dětí z Řecka reagovala Prozatímní demokratická vláda Řecka (PDKE) dopisem předsedy Markose Vafiadise ze dne 5.5.1948 generálnímu sekretáři OSN. Praví v něm, že Prozatímní vláda tlumočila dobročinným organizacím v cizině prosbu žen svobodných území, aby jim pomohla umístit jejich dětí v sousedních demokraciích. K jednání s dobročinnými organizacemi nutno poznamenat, že žádná „dobročinná“ organizace hostitelských zemí – v Československu jí byla Československo-řecká společnost (ČsŘS) – nemohla rozhodnout o přijetí dětí bez souhlasu státní správy. Jednání s vládními představiteli země lze stěží archiválně doložit již proto, že PDKE nebyla československou vládou uznána. Myslitelné je spíše jednání se zástupci komunistické strany Československa. Ta byla účastná v poválečné koaliční vládě a po své „revoluci“ 28. února 1948 se stala stranou vládnoucí. Krátce před příchodem řeckých dětí, které se vydávají na cestu z Řecka v březnu 1948. V Řecku probíhá „druhá revoluce“, jak nazývá N. Zachariadis občanskou válku 1946-1949. Odpověď na otázku, kdo za československou komunistickou stranu souhlasil s přijetím řeckých dětí by snad poskytl archiv Bedřicha Gemindera, vedoucího Mezinárodního oddělení ÚV KSČ, ten je však nezvěstný. Naopak pro pozdější příchod řeckých dospělých uprchlíků a s nimi i dalších dětí do Československa v roce 1949 známe příslušné vládní usnesení. Ministerstvo práce a sociální péče předložilo dne 11.7.1949 důvěrným spisem s názvem „Československo-řecká společnost – podpora hostitelské akce na území ČSR“ Úřadu předsednictva vlády opatření nutná k zajištění příchodu řecké imigrace a navrhuje, aby vláda se na své nejbližší schůzi 12.7.1949 usnesla, že ukládá všem členům vlády opatření k účinné podpoře hostitelské akce Československo-řecké společnosti pro řecké příslušníky na území ČSR. Pramenná základna pro studium pobytu řeckých dětí v Československu je značně široká, zahrnuje fondy Ústředního státního archivu v Praze, zejména fond Ústřední výbor KSČ, fondy Státních oblastních archivů, Státních okresních archivů a archivů zvláštního charakteru, podrobně bude uvedena v připravované knize Antuly Botu a Milana Konečného o řeckém lidu v Československu. Titul článku upozorňuje, že má na zřeteli pobyt řeckých dětí ve třech českých zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se zemskými úředními orgány. Není v něm podrobně pojednáno o pobytu řeckých dětí na Slovensku, tehdejší součástí Československa. Pobyt řeckých dětí v domovech ČSR se dělí na tři časová období podle změn pečovatelské organizace.
část 1.
OBDOBÍ ČESKOSLOVENSKO-ŘECKÉ SPOLEČNOSTI 1948-1951
1.1 HOSTITELSTVÍ ŘECKÝCH DĚTÍ 1948 – 1949
1.1.1 Příprava přijetí řeckých dětí Československem. „Akci na záchranu řeckého dítěte“, pořádanou ČsŘS, připravila spolu s řeckým občanem Dimitrisem Papasem pracovnice Řeckého referátu Ministerstva informací Milena Vieweghová, spoluzakladatelka ČsŘS. Přeložila propagační leták o řeckých dětech. Ještě před jejich příjezdem byla uskutečněna v Městské knihovně v Praze dne 2.4.1948 manifestace pro demokratické Řecko, pro níž M. Vieweghová přeložila projev řeckého novináře S. Maxima. Připravila jeho tiskovou konferenci v Klubu umělců. Navázala kontakty s Výbory na pomoc demokratickému Řecku v jiných státech. Spolu s D. Papasem se zúčastnila převzetí prvního transportu řeckých dětí ve stanici Parkáň na Slovensku v dubnu 1948. Akci ČsŘS se posléze dostalo jednotného názvu Pomoc řeckému dítěti (PŘD).
1.1.2 Zajištění pobytových míst řeckých dětí. Pro ubytování řeckých dětí musely být samozřejmě použity objekty stávající. Kde je hledat? ČsŘS spolupracovala při ubytování řeckých dětí s úřady zemskými. Těmi byly Zemský národní výbor v Brně – Zemská péče o mládež (dále jen ZNV Brno), starající se o řecké děti na Moravě, jeho expositura v Ostravě, pečující o řecké děti ve Slezsku, Zemský národní výbor v Praze – Zemská péče o mládež (dále jen ZNV Praha), dbající o řecké děti v Čechách a Pověřenectvo sociální péče, Bratislava, pečující o řecké děti na Slovensku. Zemské úřadovny mohly prostřednictvím okresních úřadoven zajistit ubytování řeckých dětí v zařízeních sloužících péči o československou mládež. ČsŘS získávala postupně další objekty do nájmu od Ústřední rady odborů, od Okresních pojišťoven, od Československého červeného kříže, lázeňské budovy od Ministerstva zdravotnictví (MZ), zámecké budovy od Ministerstva kultury. Za organizaci akce odpovídala v Ministerstvu sociální péče přednostka odboru C II. Řeckou stranu zastupoval v akci PŘD v roce 1948 Miltiadis Porfyrogenis, Maximos Chadzis (Hatzis, Hadzis, Hadžis) a Jannis Fortunas. Řeckým „inspektorem“ akce byl Athanas Georgiou (Konstandinos), člen „řecké representace“ v ČSR, sídlící v Praze 1, v hotelu Central. Povstaleckou PDKE zastupoval v otázkách dětí Petros Kokkalis, ministr sociální péče a zdravotnictví. Veškerá jejich jednání jsou známa z písemností Mezinárodního oddělení ÚV KSČ, přímá jednání se členy vlády nebyla nalezena, jednání na ÚV KSČ se však zúčastňovali zástupci příslušných československých ministerstev.
1.1.3 První příchod řeckých dětí do Československa v dubnu a květnu 1948. Část řeckých dětí našla nový domov v českých zemích, totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ten měl být přechodný, do vítězství DSE v probíhající občanské válce. Řeckým dětem bylo poskytnuto pohostinství, byly zvány chráněnci, děti v domově Darkov dokonce schovanci. Navenek připadl státní úkol Pomoc řeckým dětem (PŘD) Československo-řecké společnosti, založené 15.3.1946 a krátce po příchodu řeckých dětí v dubnu 1948 změnami stanov z 27.4.1948 zaměřené na pomoc „demokratickému Řecku“. Děti přijížděly postupně, v několika transportech. Děti přijely do Československa ve velmi zuboženém stavu, vychrtlé, špinavé, zavšivené, podvyživené a duševně podlomené. Byly ve věku od jednoho měsíce do čtrnácti let. Doprovázely je řecké a makedonské ženy. Po převzetí transportu na hranicích pokračovaly děti v cestě do sběrných středisek. Zde zažily první odpočinek, odvšivení a lékařské prohlídky (ne všude důkladné), děti akutně nemocné převoz do nemocnic. Údaje o době příjezdu a počtu dětí jsou známy z historického přehledu z roku 1950. Skupiny z roku 1948 v úhrnném počtu 2.515 dětí přijely do dvou záchytných středisek na Moravě, do Mikulova a do Brna-Maloměřic. První skupina 769 dětí ve věku jednoho měsíce až 14 let přibyla 23.4.1948 do střediska Mikulov. (Po ní následuje podle údaje MZ II. přeprava řeckých dětí z 26.4.1948, jejich počet není uveden. Tento den příjezdu není v historickém přehledu zachycen, snad se jednalo o druhou část dětí z prvního transportu.) Další skupina 805 dětí, podle přehledu 1950 v pořadí druhá, přijela do střediska Mikulov 7.5.1948 a odtud byla převezena do záchytného střediska Všebořice u Ústí nad Labem v Čechách. Třetí skupina 412 dětí přijela 14.5.1948 opět do záchytné stanice Mikulov. Čtvrtá skupina 529 dětí přijela 21.5.1948 do záchytného střediska Brno-Maloměřice. Součet dětí v těchto transportech činí 2.545 osob. Přehled MZ má jen 2.473 dětí, s členěním 463 dětí do 6 let, 750 do 10 let, 1003 do 14 let, 189 do 20 let a 68 nad 20 let.
1.1.4 Shromažďovací střediska na Moravě Mikulov a Maloměřice. Rada ZNV Brno dne 4.5.1948 konstatuje, že akce PŘD probíhá úspěšně, vadí jen nedostatečná tlumočnická služba. Do pomoci se zapojuje také československá veřejnost. Po výzvě Čsl. rozhlasu v Brně se hlásí ke kmotrovství jednotlivci i kolektivy.1 Pevnější pouto nabízely rodiny žádající řecké děti k opatrování nebo osvojení, avšak podle dohody s vládou generála Markose rozhodlo Ministerstvo sociální péče spolu s ČsŘS v červnu 1948, že se řecké děti nesmějí přidělovat do péče československých rodinám, aby děti neztratily svůj národní charakter. ZNV v Brně rozhodl po dohodě s Ministerstvem sociální péče zavést Prozatímní potvrzení totožnosti pro děti z Řecka, dopravené do sběrných středisek Mikulov a Maloměřice, s výjimkou 760 dětí, které byly odvezeny z Mikulova dne 5.5.1948 do Čech, do shromažďovacího střediska Všebořice u Ústí nad Labem.2 Byly vystaveny Úřadovnou národní bezpečnosti ONV Brno. V červenci 1948 byla ústřední evidence řeckých dětí převedena na ČsŘS v Praze. ZNV v Brně zasílá společnosti 26.7.1948 zbývající trojí vyhotovení průkazů totožnosti pro děti přepravené z Mikulova do ozdravoven s tím, aby příslušné ozdravovny a ONV byly uvědomeny o převodu ústřední evidence na ČsŘS v Praze, které se do budoucna mají hlásit všechny změny v pobytu dětí. Vedení ústřední evidence bezpečnostním oddělením ZNV v Brně tím pozbylo platnosti. Veškeré přesuny dětí mezi domovy byly možné jen z příkazu ČsŘS. Pro transport řeckých dětí převedený v květnu 1948 z Mikulova do střediska Všebořice úřadovna ONV v Brně průkazy totožnosti nevystavila.
1.1.5 Shromažďovací středisko v Čechách Všebořice. Podle prvotních představ Ministerstva sociální péče mělo být v Čechách ubytováno 1.200 řeckých dětí. Na shromažďovací středisko Všebořice v Čechách nakonec připadlo 805 dětí, které sem byly v květnu 1948 přemístěny ze střediska Mikulov. Do čeho tyto děti obléci? V poválečném Československu byl přídělový systém, nejen na potraviny, nýbrž i na textilní výrobky, prodávané na tzv. šatenky. Řešením byly peněžní a oděvní sbírky pro řecké děti. Ve Všebořicích byly znovu organizovány z podnětu ZNV Praha ze dne 24.5.1948 přes Okresní péčí o mládež za spolupráce Svazu mládeže a Závodní komise mládeže spolkem ČSČK v Ústí nad Labem.3 Veřejnou sbírkou bylo dětem ve Všebořicích opatřeno nejnutnější ošacení a boty. To však nestačilo, pro rozdělení dětí do domovů, ozdravoven a léčeben bylo nutno, aby byly řádně oblečené a obuté.4
Děti byly v Československu po karanténním pobytu ve shromažďovacích střediscích ubytovány v Zotavovnách řeckých dětí, zvaných též Tábory řeckých dětí, pokud to vyžadoval jejich zdravotní stav po přestálém válečném strádání, nebo přímo ve stálých Domovech řeckých dětí (případně v Domovech makedonských dětí), zvaných zpočátku souhrnně domovy. Jejich školní vzdělávání bylo zaměřeno na výuku v rodném jazyce. Lékařský personál karanténních stanic s výjimkou Všebořic nestačil základní lékařské prohlídky zvládnout, proto MZ po rozmístění dětí v domovech a ozdravovnách se obrátilo 5.7.1948 na příslušné obvodní nemocnice s žádostí o klinické vyšetření řeckých dětí s ohledem na odhalení případů akutní tuberkulosy, malárie a akutních chirurgických případů.
1.1.6 Letní zotavení řeckých dětí na Moravě a ve Slezsku. Pro letní zotavovací akci řeckých dětí byly expositurou ZNV v Ostravě přebírány budovy stávajících zotavoven okresních péčí o mládež ve Slezsku. Stejná starost dolehla i na bedra ústředního ZNV Brno, pod který spadaly domovy na Moravě. Do domovů či ozdravoven byly děti ze záchytné stanice Mikulov rozděleny nejpozději do konce června 1948, do konce července i děti z Maloměřic.5
1.1.7 Letní zotavení řeckých dětí v Čechách. ZNV Praha, který byl ministerstvem pověřen umístěním dětí v této české zemi, předběžně jednal 20.4.1948 o možnostech umístění řeckých dětí v okrese varnsdorfském se členy ONV Varnsdorf a MNV Varnsdorf, kteří projevili ochotu pomoci podle svých možností. Z povahy věci plyne, že podobná jednání musela proběhnout též s jinými okresy, neboť na Varnsdorfsku spravovala OPM jen tři zařízení s kapacitou 137 lůžek, sama ZPM spravovala čtyři zařízení s kapacitou 230 lůžek. Pro přemístění řeckých dětí ze střediska Všebořice do letních táborů nebo domovů bylo k 1.5.1948 počítáno se 16 objekty v držení různých vlastníků. Skutečný počátek rozmisťování řeckých dětí ze střediska Všebořice oznamuje ZNV Praha dne 22.5.1948 předsedům okresních národních výborů (ONV) v Čechách. Žádá o prošetření, zda jsou všechny domovy určené pro řecké děti náležitě zajištěny administrativně, personálně a hospodářsky včetně zásobování, dále žádá o zorganizování sbírky šatstva v okrese za spolupráce Svazu české mládeže a Závodní komise mládeže, přičemž sběr potravin nemá zatím být organizován. Na ONV měla být jmenována jedna osoba pro akci PŘD, která by byla stále ve spojení se ZNV v Praze. Dopis podobného znění z 24.5.1948 obdržel ONV v Ústí nad Labem. Provozní náklady na jedno dítě byly stanoveny zálohově na 35,- Kčs na dítě a den. Děti si měly přivézt do domovů odhlášky ze zásobování ze střediska Ústí nad Labem, na jejichž podkladě si domovy vyzvednou normální potravinové listy na zásobovacím úřadě. To souvisí s poválečným přídělovým systémem v Československu, trvajícím do roku 1953. ZNV v Praze oznamuje 26.5.1948 ONV Ústí nad Labem, že ze zdravotních důvodů budou řecké děti ze Všebořic rozděleny do jednotlivých domovů až kolem 10.6.1948. Dne 31.5.1948 oznamuje ZNV v Praze správě střediska, že při odjezdu mají mít děti kromě zavazadel také pokrývky, ručníky, utěrky, lžíce, prostěradla. Zatímco v Čechách bylo činno 16 ozdravoven6, na Moravě jich bylo jen 6, ve Slezsku 5 a na Slovensku 7. Úhrnem bylo tedy v Československu pro zotavení řeckých dětí a mládeže 33 domovů a ozdravoven. Sčítací arch dětí v 33 domovech dospěl k číslu 2.477 dětí, zahrnuje i 33 děti na školení v Rumunsku, předpokládáme, že také děti svěřené domovům, ale nacházející se v té době v nemocničním léčení. Není doložen případný počet dětí umístěných do léčebných ústavů přímo ze sběrných středisek. Rozdíl proti výchozímu stavu 2.495 dětí z dubna až května 1948 činí 18 dětí.
1.1.8 Zimní soustředění 1948. Blížící se zimní období 1948/1949 přineslo hostitelské zemi novou starost: přestěhovat děti z letních táborů do objektů vhodných pro celoroční ubytování, poskytnout jim zimní obuv a ošacení.7 Dne 25.8.1948 proběhla v ústředí KSČ porada za předsednictví Bedřicha Gemindera a za účasti Jannise Fortunase, ministra Markosovy vlády a zástupců ministerstva sociální péče, ministerstva vnitřního obchodu a Ústřední rady odborů. B. Geminder informoval hosta o dětech umístěných ve střediscích, z nichž mnohé nevyhovují. Prozatímní demokratická vláda Řecka vyslovila přání soustředit z politických důvodů řecké děti do menšího počtu středisek, aby jejich výchovu a školení mohla obstarávat vlastními pedagogickými silami řecké vlády. Iniciátoři akce původně zamýšleli soustředit děti do čtyř středisek, ale na upozornění československých lékařů na nepříznivé epidemiologické důsledky takového uspořádání bylo rozhodnuto o vytvoření 8-9 středisek. Vhodné objekty k soustředění dětí mělo nalézt MZ, to měla také zajistit zdravotní prohlídky dětí před jejich rozmístěním do konečných středisek a pečovat o zásobování středisek léky. Bylo rozhodnuto, že celá akce bude formálně organizována a financována Československo-řeckou společností. K přání PDKE, aby 2.473 řecké děti, jež jsou v ČSR ve 33 střediscích, byly soustředěny do menšího počtu domovů, vyšel prováděcí výnos MU ze dne 20.9.1948, zaslaný Zemským národním výborům. Zdravotní prohlídky před soustředěním řeckých dětí nebylo možno provést v krátkém termínu, proto MZ dohodlo se Svazem zaměstnanců sociální a zdravotní služby při ROH, že prohlídky budou provedeny dobrovolnými zdravotnickými brigádami. Zemský národní výbor v Praze téhož dne 20.9.1948 obeslal okresní národní výbory ve věci chystaného přemístění a lékařské prohlídky řeckých dětí. Jeho přehled počtu dětí v jednotlivých místech se poněkud liší od stavu, který udává přehled 33 domovů.8 K soustřeďování řeckých dětí oznámilo MZ v září 1948, že disponuje 8 státními dětskými ozdravovnami. Pro řecké děti přicházela z nich v úvahu toliko dětská ozdravovna v Sobotíně, kde by bylo možno ve 4 objektech umístit 200-300 dětí, případně více, pokud by byly uvolněny též ozdravovny pro dospělé.9 Současně se jednalo o nových objektech v Bludově pro 300 dětí a v Sobotíně pro 260 dětí. Ze stávajících domovů ve správě ZNV Brno měly být ponechány Uničov pro 105 dětí a podle dohody Karlov, zrušeny měly být zotavovny Oskava, Potštát, Budíškovice a Lešná.
Akce Pomoc řeckému dítěti je k datu zprávy o jejím stavu z 9.10.1948 vedena v Ministerstvu sociální péče. Předseda sociální komise ČsŘS je v denním styku s jeho referentkou, zároveň je členem koordinační komise, která spolu s řeckým činitelem M. Chadzisem zajišťuje spojení s řeckými soudruhy. Koordinační komise byla sestavena na poradě za přítomnosti M. Porfyrogenise a M. Chadzise. Řecké děti měly být podle nového pojetí soustředěny do čtyř oblastí ve třech českých zemích. Dne 14.10.1948 podává MSP zprávu Úřadu vlády. Podle ní po skončeném soustředění řeckých dětí připadne na oblast českou, moravskou a ostravskou kromě českých pedagogů po jednom řeckém učiteli. Řeckým učitelům budou nápomocni řečtí hoši a dívky, kteří se vrátí z tříměsíčního školení v Bukurešti. Pro děti předškolního věku vybere řecký činitel Chadzis starší gramotné dívky, s kladným poměrem k malým dětem. Ty budou dbát na to, aby se malé děti naučily řecky. Učebnice slíbili dodat řečtí vedoucí, ale jejich snaha narazila na technické překážky. Na přání zástupců demokratického Řecka bylo nutno přepravit všechny řecké děti ze Slovenska na Moravu.
Čechy měly hostit děti jednak soustředěně v oblasti Karlovarska, zde celkem 515 dětí, jednak roztroušeně v jednotlivých domovech mimo ní, ve Stráži nad Nisou, Fořtu – Čisté a v Krásném Poli.10 Děti s otevřenou tuberkulosou byly případ od případu umisťovány Ministerstvem zdravotnictví do Zemského ústavu pro tuberkulosu v Košumberku. K datu 9.10.1948 tam již byli dva malí pacienti, dalších 5 mělo tam být převezeno do 14 dnů. Zpráva pro komisi Zemské péče o mládež v Čechách z 20.12.1948 uvádí, že soustřeďování řeckých dětí do karlovarské oblasti, zamýšlené v říjnu 1949, se početně nezdařilo, do Karlovarska byly přestěhovány jen 373 osoby.11
Morava měla do 15.11.1948 soustředit řecké děti v nově získaných objektech v okrese Šumperk, a to 250 řeckých dětí v Sobotíně a 250 dětí v Bludově. V Uničově již bylo 105 dětí školního věku a v Oskavě 50 dětí předškolního věku.12
Slezsko mělo řecké děti soustředit v nově získaných domovech v okrese Vítkov. Do Klokočova s kapacitou 450 dětí školního věku měly být do 15.10.1948 přemístěny děti ze slezských zotavoven, jmenovitě děti z Hukvald, Melče, Prostřední Bečvy a Sepetné. Do Dolního Vikštejna do 31.10.1948 120 dětí starších 10 let z Potštátu, jejich zbytek do Melče, kam do 15.10.1948 měly přijet řecké děti ze Slovenska. Do Horního Vikštejna bylo již přestěhováno 80 dětí z Perbeníku a 20 z Lubochně. Dalším domovem ve slezské oblasti byl již obsazený Darkov v okrese Karviná s kapacitou pro 63 děti do 6 let.
1.1.9 Domovní řád. Výzkumný ústav pedagogický vypracoval na podzim roku 1948 pro vedení dětských domovů řád, který schválili zástupci Prozatímní vlády svobodného Řecka, komise EVOP a ministerstva sociální péče. Všeobecně platné směrnice – vycházející snad z výše zmíněného řádu schváleného PDK – jmenovitě Domácí řád pro domovy dětí ve věku předškolním (2-6 let), Domácí řád pro domovy řeckých dětí ve věku od 6 do 14 let a Domácí řád pro domovy řeckých dětí nad 14 let byly vypracovány zřejmě až po soustředění řeckých dětí do stálých domovů, avšak před pádem PDK na podzim 1949, neboť úkolem domovů, uváděným v preambuli řádů, bylo poskytnout řeckým dětem a řecké mládeži dočasný útulek, nahradit jim rodinnou výchovu, rozvíjet jejich schopnosti a vychovávat je k tomu, aby se z nich stali demokratičtí občané své vlasti.13
Pro nerušený běh akce PŘD byl 7.12.1948 vydán s okamžitou platností zákaz návštěv domovů řeckých dětí platný pro všechny osoby, i Řeky, vstup do domovů byl možný jen s písemným povolením ministerstva sociální péče. Na žádost zástupců Demokratického Řecka organizuje Ministerstvo sociální péče v lednu 1949 fotografování řeckých dětí bydlících toho času v Československu. Ministerstvo uložilo ZPM, aby dalo v okresech s domovy řeckých dětí vyšetřit, které firmy by byly ochotny převzít objednávku na 5 pasových fotografií od každého dítěte, v jaké lhůtě a výši.
1.1.10 Pracovní dorost. Starší děti v domovech, které dovršily 15. rok věku, byly zařazovány do výrobních závodů. Řecký inspektor Konstandinos (Athanas Georgiu) se 14.12.1948 obrátil na ZNV Brno s žádostí, zda do továrny Baťa Zlín mohou poslat více než 5O dětí, jak bylo řečeno v rozmluvě o pracovním zařazení řeckých dětí, na příklad 70 nebo 100 a zda mohou být do práce přijaty také dívky starší 14 let. Zároveň upozorňuje na dokončení distribuce šatů a botů pro řecké děti a řecký personál na Moravě. Očekává vyjádření československé Národní banky k dinárům řeckých dětí.
1.1.11 Vánoce 1948. V roce 1948 slavily řecké děti v Československu první Vánoce. ČsŘS v Praze požádala Ministerstvo školství, věd a umění, aby oslovilo žáky škol I.-III. stupně a doporučilo školám, aby v předvánoční době si vzpomněly drobnými dárky na řecké děti v Československu a sebraly pro ně hračky, ozdoby na vánoční strom a trvanlivé pečivo. Ministr doporučil ve svém oběžníku z 16.11.1948, aby české děti byly přitom seznámeny s problémem řeckého boje a aby u nich byl vzbuzen zájem o tyto malé nešťastné děti z protilidového režimu v Řecku. V zemi Moravskoslezské nařídil ZNV Brno všem domovům, aby nahlásily potřebu zimního ošacení (obdobný příkaz předpokládáme též ze strany ZNV v Praze). Od ministerstva vnitřního obchodu obdržel Zemský výbor poukazy na obuv, ta byla vydávána již při odbavování transportů dětí ze sběrných středisek do letovisek a domovů, zbytek obuvi byl uložen ve skladech ZNV. Zimní prádlo bylo ve vánoční době ústředně rozesláno ZNV v Praze, ZNV v Brně a exposituře ZNV Ostravě. Později došlý zbytek objednaného prádla různé velikosti byl uskladněn u ZPM v Praze, úřadovny ZPM v Brně a Ostravě si ze měly vyžádat chybějící velikosti.
1.1.12 Druhý příchod řeckých dětí do Československa v únoru 1949. Zdálo se, že po provedeném zimním soustředění řeckých dětí nečekají ČsŘS žádné mimořádné úkoly. K přirozeným lidským osudům patřilo narození řeckého dítěte. Tuto radostnou událost zažili v dětském domově Sobotín, kde se 6. ledna 1949 narodil jeden z prvních řeckých občánků, kteří nespatřili světlo světa ve vlasti rodičů, ale ve vzdáleném Československu. Dcera manželů Larisových, na přání rodičů pokřtěná v katolickém kostele, dostala jméno Kateřina Libuše Augustina. Kmotrem jí byl ministr průmyslu August Kliment, který kmotřence daroval vkladní knížku. Obřadu byli přítomni za ČsŘS místopředsedkyně a předseda sociální komise. Ty brzy čekala pouť dalších řeckých dětí do Československa. Na žádost řecké Prozatímní vlády bylo Československo připraveno přijmout do ochrany a péče další řeckou omladinu v počtu až 1.000 dětí. Toho času byly ubytovány děti z loňského transportu 1948 ve 23 domovech.14 Počátkem února, dne 6.2.1949, byl přivezen do Čech transport snad 555 nových dětí a 24 řeckých matek a učitelů, podle vzpomínek účastníků z jugoslávského Buljkesu. Byl to v celkovém pořadí pátý transport dětí, do záchytně stanice Mariánské Lázně v Čechách, evidovaný v přehledech s 500 dětmi. Děti, zejména malé, přijely doslova napůl nahé, neměly ani spodních, ani svrchních kalhotek, ani punčošek, ani bot, píše místopředsedkyně ČsŘS bezprostředně 8.2.1949 Oděvnímu průmyslu Prostějov v žádosti o bleskovou ošacovací akci. Ministerstvo vnitřního obchodu povolilo na hromadný poukaz týž způsob základního ošacení jako u prvních 2.500 řeckých dětí s doporučením, aby se ČsŘS obrátila opět se žádostí o svrchní šatstvo na OP Prostějov. Místopředsedkyně ČsŘS připomíná, že děti přišlé do ČSR v roce 1948 byly oblečeny pro první měsíce ze sbírek národa, takže až do zimy netrpěly nedostatkem. Předevčírem přivezené děti nemá ČsŘS do čeho obléci, protože nemůže národ po první sběrné akci pro řecké děti a po ní následující akci „S“ žádat opět o dary. Ostatně sběrná akce byla úspěšná co se množství, nikoliv jakosti sebraného šatstva týče. Stavy dětí v domovech se nepatrně spížují odchodem dalších chovanců do výrobních závodů.15 Pro novou vlnu řeckých dětí přišlých v roce 1949 nebyly již vystavovány zmíněné růžové průkazy totožnosti, jak lze soudit z praxe v Racku, v jednom z nových domovů řeckých dětí.
V únoru 1949 se nadále počítá s brzkým návratem řeckých dětí do vlasti. Vysvětlení MPSP ze 17.2.1949, zaslané Úřadu předsednictva vlády, praví, že dětské domovy jsou budovány tak, aby po návratu dětí do osvobozeného Řecka byly ihned schopny provozu jako dokonalé dětské domovy. V Sobotíně se buduje rekreační dětské místo o kapacitě 800-1000 lůžek, se školou, pomocnou dětskou nemocnicí, případně s ústřední dětskou prádelnou. Při budování nových domovů se zápasí s nedostatkem schopných zaměstnanců. Do domovů je snaha dostat osoby s kladným poměrem k lidově demokratické republice. Jako pěstounky se hlásí absolventky škol pro odborná ženská povolání. Šestý transport dětí přijel 4.3.1949 do záchytné stanice Mariánské Lázně s 513 dětmi. Snad do období březen – duben 1949 spadá Plán rozdělení dětí řeckých a makedonských dle národnosti a věku. Do domovů Jindřichovice, Stráž nad Nisou, Unčín, Šamorin, Kochanovce, Oskava, Sobotín měly být soustředěny děti hovořící makedonsky a do domovů Radošov (Velký Radošov a Malý Radošov), Fořt, Čistá a Levín měly být přemístěny děti hovořící řecky. Jeho splnění nelze vysledovat, ojediněle dochovaná zpráva hovoří o příkazu ČsŘS v dohodě s řeckými soudruhy, podle kterého měl Domov řeckých dětí Racek přemístit do 20.8.1949 čtyři makedonské děti starší šesti let do DŘD Sobotín.
1.1.13 Prostředky úředního a písemného styku s domovy. Zákonem z 21.12.1948 č. 280 Sb. zemské národní výbory zanikly a byly nahrazeny krajskými národními výbory (KNV) a Ústředním národním výborem hl. m. Prahy. Správci domovů řeckých dětí se měli podle instrukce Sociální komise ČsŘS ze dne 16.2.1949 obracet od 25.2.1949 na sociální odbory KNV a to prostřednictvím Okresních péčí o mládež, nikoliv na ústřední vedení Řecké akce v Praze. Na ústřední vedení se měly domovy napříště obracet jen ve věcech zásadních a v případech, kdy jejich žádost nemohl vyřídit krajský sociální referent. Výslovně se měly domovy obracet na ústřední vedení v případě žádostí adresovaných centrálním československým úřadům, které tyto žádosti jinak odmítaly, pokud nebyly opatřeny doporučením ČsŘS. ČsŘS doporučila domovům, kde dosud nepracovala samospráva řeckých chráněnců, aby ji co nejrychleji zavedly vzhledem k tomu, že se velmi osvědčila. Sociální komise ČsŘS uložila správám domovů, aby se co nejvíce zapojily na místní, okresní a krajské sekretariáty KSČ, ČSM a závodní organizace velkých podniků. Návaznost na dosavadní součinnost Zemských národních výborů a ČsŘS a zjednodušení agendy bylo zajištěno personálně přechodem pracovníků ZNV do nových KNV. Pro domovy řeckých dětí byly ustanoveni jako styčný orgán s KNV krajští zmocněnci. Pověřenec ČsŘS se zúčastňoval též pracovních porad ředitelů domovů řeckých dětí na krajských národních výborech. Na poradě KNV Plzeň bylo zdůrazněno, že tento krajský národní výbor se musí starat o řecké domovy po stránce politické i hospodářské, zaměstnankyně ČsŘS je v prvé řadě sílou politickou, KNV jí musí ve všech záležitostech pomáhat.
Snad v návalu dojetí bylo vyhověno řeckým dětem ve shromažďovacím středisku Všebořice, když chtěly kterési z nich odeslat dopis příbuzným v USA. Účtárenská pečlivost nám zachovala o tom svědectví položkou Poštovné dětem do USA v částce 15,- Kčs. Písemný styk řeckých dětí podléhal od 24.1.1949 instrukci, kterou ČsŘS udělila Zemským národním výborům v Praze, Brně a exposituře v Ostravě. Správám domovů řeckých dětí bylo oznámeno, že od tohoto dne nebudou řecké děti odesílat a přijímat dopisy z ciziny přímo. Dopisy do a ze zemí lidových demokracií bude ředitel domova odevzdávat řeckému pedagogickému vedoucímu, dopisy do a z ostatní ciziny bude správa domova zasílat řeckým oblastním vedoucím v době od 1. do 15. dne měsíce. Pro Mostov, Jindřichovice, Kysibl Kyselku a Chomutov byla oblastní vedoucí Olga Savvidu v Kysiblu Kyselce, pro Staré Splavy, Unčín, Fořt s Čistou, Levín, Teplice-Šanov a Stráž nad Nisou Naum Superkas v Unčíně, pro domovy na Moravě a na Slovensku Pavlos Sulis v Bludově, pro domovy ve Slezsku Georgios Filipos Mangos v Klokočově. Správám domovů řeckých a makedonských dětí bylo organizačním oběžníkem z 16.2.1949 doplněno hlášení o zahraniční korespondenci řeckých dětí vysvětlením, že na každý dopis ze zahraničí smí řecké dítě odpovědět nejvýše dvakrát měsíčně. Bylo proto nutné, aby řecký personál spolu s československým vedoucím vedl přehledy o korespondenci. Dopisy mimo listů do zemí lidových demokracií jdou nejdříve na krajské inspektory. Krajskými inspektory byli nadále Naum Superkas, nyní bytem Staré Splavy, Pavlos Sulis v Bludově, pak v Sobotíně, Filipos Mangos v Klokočově a Olga Savvidu v Kysiblu Kyselce. Dopisy do ciziny musely mít zpáteční adresu, sestávající ze jména dítěte a jména domova bez bližšího (místního) určení a dodatek Comitét Grec, Praha II, Gottwaldovo nábřeží 250 (sídlo ČsŘS, budova Mánes, náhradní kanceláře později Praha 2, Vladislavova 16)). Veškeré dopisy musí být přehlédnuty řeckým učitelem. Dopisy dětí z jednoho domova do jiného domova zašle správce domova v balíčku hromadně dvakrát měsíčně. Údajně pro nepochopení oběžníku posílaly domovy ke schválení ústřednímu řeckému výboru v Praze i dopisy, které si řecké děti posílaly mezi sebou na území ČSR.
1.2 PÉČE O ŘECKÉ DĚTI 1949 – 1951
1.2.1 Zřízení Úseku Řecká akce. Dnem 12.7.1949 převzal starost o veškeré řecké příslušníky na území Československa – děti i dospělé – nově zřízený Úsek Řecká akce při Ministerstvu práce a sociální péče (MPSP). Prováděl ji účetně do 30.12.1951 za součinnosti ČsŘS. Hostitelství Československa se mění v trvalou péči o řeckou imigraci. Přímá ústřední péče o řecké děti Československo-řeckou společností a MPSP skončila dnem 31.8.1949 – shodou okolností téhož dne přijel do ČSR první transport dospělých – a byla nahrazena péčí rozdělenou mezi krajské národní výbory. Těm byly od 1.9.1949 svěřeny do přímé správy domovy řeckých dětí. MPSP vedlo péči o domovy řeckých dětí jen metodicky. Řecka akce je oproti předchozímu hostitelství PŘD výrazněji politizována.16 Krajské národní výbory měly ověřit personální obsazení domovů spolu s pečlivým prokádrováním všech zaměstnanců, zajistit, aby v domovech byly nejlepší síly po stránce odborné a politicky naprosto spolehlivé, plně rozumějící a oddané Řecké akci. Nové zaměstnance měly KNV přijímat od 31.8.1949 jménem ČsŘS, která byla jejich zaměstnavatelem a jíž měla být předkládána veškerá personální opatření učiněná v jejím zastoupení ke schválení. Veškeré pracovní náklady akce měla hradit ČsŘS a proplácet krajským národním výborům podle směrnic vydaných na poradě 26.7.1949. Ministerstvo vyslovilo naději, že tento významný sociální a politický úkol KNV splní ve stanovené lhůtě tak, aby péče o řecké a makedonské děti byla důkazem vzorného plnění závazků, které na sebe před demokratickým světem vzala československá lidová republika a že KNV rozvinou mezi sebou soutěž v péči o řecké děti. Přenos péče o řecké děti na KNV se neobešel samozřejmě bez vědomí Mezinárodního oddělení ÚV KSČ.
1.2.2 Třetí příchod řeckých dětí do Československa v srpnu až listopadu 1949. Další řecké děti přijíždějí do ČSR spolu s dospělými uprchlíky po skončení občanské války. Jejich příchod probíhal následně. Dne 31.8.1949 přijelo s přepravou dospělých z Jugoslávie do shromažďovacího střediska Lešany v Čechách 450 dětí do šesti let a 25 dětí do čtrnácti let, celkem 475 dětí. Dne 2.9.1949 přijelo s druhým převozem dospělých z Jugoslávie 29 dětí do šesti let a 115 dětí do čtrnácti let, celkem 144 dětí. Dne 2.9.1949 přijelo s třetím převozem dospělých 77 dětí, z toho do šesti let 21 a do čtrnácti let 56. Dne 10.9.1949 přijelo s převozem dospělých jedno dítě do šesti let. Vprostřed transportů dospělých přijel do Československa ještě poslední, v pořadí sedmý samostatný transport dětí z 13.9.1949 do záchytné stanice Bochov u Karlových dětí Varů v Čechách s 325 dětmi. Dne 30.10.1949 přepravily ČSD z pohraniční stanice Petrovice u Bohumína na hraniční stanici řecké děti projíždějící z Polska do Maďarsko. Pozoruhodné je, že tomu bylo po 15.8.1949, kdy vznikla Maďarská lidová republika. Dne 5.11.1949 přijelo s převozem dospělých 364 dětí do šesti let a 37 do čtrnácti let, celkem 401 dítě. V přepravách dospělých imigrantů přibylo tak do Československa kromě uvedených 325 dětí z dětského transportu ještě 1.098 řeckých dětí z transportů dospělých, z nichž jistý počet byl umístěn v dětských zařízeních, ostatní děti zůstaly s dospělými.
1.2.3 Rozdělení řeckých dětí do domovů 1949. Podle stavu k 21.11.1949 přibylo z 6.015 nových řeckých dospělých a dětských uprchlíků do dětských domovů 699 osob, z toho 491 dítě a 208 matek.17 Z nových jmen domovů vytušíme, že pro ubytování další vlny řeckých uprchlíků v roce 1949 se podařilo najít zcela nová ubytovací zařízení. V číselných přehledech přesunu dětí, matek a vychovatelů ze shromažďovacích středisek Lešany a Mikulov do domovů řeckých dětí chybí osudy jednotlivců, jen náhodně se zaleskne v archiváliích jejich střípek. Dne 19.10.1949 sdělila ČsŘS Shromažďovacímu středisku MPSP v Lešanech, že na základě rozhodnutí ústředního řeckého výboru pověřuje Andonise Chrysafise funkcí učitele hudby v Domově řeckých dětí v Liběchově.
Od září 1949 se řecké děti v domovech učily též češtině. P. Kokkalis projevil totiž změněné přání, aby řeckým a makedonským dětem bylo umožněno vzdělání prostřednictvím českého jazyka. Vedoucí činitelé z ústředí Výboru pro pomoc řeckým dětem (EVOP), sídlícího toho času v Budapešti, byli názoru, že čeština může být jediným prostředkem soustavného školního vzdělávání řeckých dětí. Instruktoři absolvovali kurs, který je seznámil s učivem národních škol. Jak mohli pomoci čeští učitelé v domovech řeckých a makedonských dětí? Čeští učitelé v domovech byli 11.9.1949 vyzváni k soutěži o nejlepší prospěch ve vyučování instruktorů. Českým učitelům připadl úkol připravit přiděleného jim řeckého instruktora na vyučování následujícího dne. Souvisí změna ve vzdělání, které dosud probíhalo na domovech v řeckém jazyce, s porážkou DSE a ztrátou naděje na brzký návrat dětí do Řecka?
Oběžník ČsŘS č. 19 z 23.11.1949 odráží jednu významnou změnu formální, související snad s porážkou DSE. Domovy řeckých děti neponesou napříště nápisy Domovy řeckých děti, nýbrž Dětský domov u děti nebo Domov mladých u dorostu. Pokud správy domovy činí veřejná poděkování, dávají zprávy nebo výzvy do novin a rozhlasu, nesmí nikde uvádět adresu domova. Cizí lidé, i přátelé zaměstnanců, nemají do domovů přístup. Cizí osoby musí mít ke vstupu do domova povolení MPSP nebo ČsŘS. Dne 1.12.1949 proběhla u B. Gemindera na ÚV KSČ porada za účastí M. Porfyrogenise, P. Kokkalise, G. Karamichase a V. Georgiu za řeckou imigraci, která se kromě otázky zaměstnání dospělých zabývala také dětmi. Řecké děti v počtu asi 4.500 žily tehdy ve 40 domovech. Bylo znovu řečeno, že je naléhavě nutno soustředit děti do větších celků z důvodů politických i hospodářských. V domovech bude uplatněna zásada oddělení výchovy dětí od matek žijících v domovech a to tak, že na 10 dětí bude jedna matka, u větších dětí bude jedna matka na 25 dětí. B. Geminder navrhnul, aby bylo jednáno o uvolnění klášterů pro řecké děti. V úvahu pro větší domov přicházela obec Kysibl Kyselka a možnost rozšíření domova v Krásném Poli. Byl přijat též závěr, že řecké děti od 15 do 18 let budou soustředěny v učňovských domovech po 100 učních, pro ty však zatím nebyly nalezeny vhodné prostory. Již na jaře 1949 byly zařazeny do pracovních procesů, do textilních závodů v Náchodě, Frýdku, Kerharticích a Teplicích dívky v počtu 204.
Od příchodu prvních řeckých dětí do Československa 23.4.1948 bylo do 31.12.1949 postupně vystřídáno více než 69 ubytoven, rozesetých po celé republice, ve všech krajích českých zemí a na Slovensku.18
1.2.4 Počty dětí v domovech 1950. Zpráva o usídlování dospělých uprchlíků ke dni 6.3.1950 uvádí již 844 dětí z transportů dospělých, zařazených do dětských domovů. V těchto domovech podle úředního přehledu z roku 1950 bylo již dříve 3.875 dětí, které přijely v čase 1948-1949 v osmi dětských transportech. Jiný přehled sedmi číslovaných a datovaných dětských transportu má součet 3.550 dětí, tedy číslo o 325 osob nižší. Není jasno, zda počet 325 dětí patří k nečíslovanému transportu z 26.4.1948. Součet 3.875 opět nesouhlasí s počty uváděnými v roce 1948 a v roce 1949. Část rozdílu lze vysvětlit úmrtím řeckých dětí a jejich nepřesně evidovaným pobytem v ozdravovnách nebo nemocnicích. Od roku 1948 do 30.11.1950 zemřelo v ČSR jedenadvacet řeckých dětí. Mládež starší patnácti let, pracující v závodech, je v přehledu z roku 1950 zahrnuta do celkového počtu 4.824 dětí, které žijí ve 49 domovech a internátech. Vedle nich jsou uvedeny děti a mládež ve skupině 0-20 let ve středisku Mikulov v počtu 330 a v osídlených obcích v počtu 669 osob. Pomyslný součet činí 5.823 řecké děti a dorostenci v Československu v roce 1950. Další děti přijely později do ČSR v rámci slučování rodin, některé z nich byly rodiči svěřeny do péče dětských domovů.
1.2.5 Řízení činnosti domovů. Pro domovy pečující o řecké děti platily místo původních směrnic vypracovaných dle požadavků Prozatímní vlády nové jednotné směrnice, vydávané pro provoz všech československých dětských domovů. Nejstarší je Směrnice pro zřizování a provoz dětských domovů pro děti školního věku 1034/1950 Sbírky oběžníků pro KNV. Novinkou je také plán práce Řecká politická emigrace, přijatý Mezinárodním oddělením ÚV KSČ. Na leden a únor 1950 ukládá připravit podmínky pro zavedení vyučování řeckých a makedonských dětí na podkladě čsl. školských zákonů. Uskutečnit šestinedělní kurs českých ředitelů dětských domovů a jejich zástupců. K tomuto kursu má pracovní plán na IV. čtvrtletí 1950 úkol provést výběr kádrů pro šestinedělní kurs českých ředitelů dětských domovů, jejich zástupců a vedoucích výchovy, prověřit dosavadní řecké učitelé a instruktory, jakož i pomocný personál. Dále soustřeďovat řecké děti a dát jim řádnou školní výchovu. Do konce roku soustředit školní děti od 6 do 15 let v 11 domovech oproti dosavadním 21 domovů. Zřídit 4 nové učňovské domovy pro 150 učňů v Plzni, Hradci Králové, Vítkovicích a Opavě. V říjnu a listopadu se má uskutečnit dvouměsíční kurs řeckých vychovatelek mateřských školek, celkem 25 žen vybraných v továrnách, vesnicích a z dobrých sil na školkách a provést teoretickou i praktickou výchovu. Život řeckých dětí v roce 1950 byl zpestřen řadou kulturních událostí.19
1.2.6 Počty dětí v domovech 1951. Ke dni 31.5.1951 jsou domovy pro řecké děti v celkovém počtu 20 zařízení roztroušeny v 10 krajích republiky. Jsou děleny na domovy pro děti do 3 let (1 domov), pro děti od 3 do 6 let (3 domovy) a pro děti od 6 do 15 let (15 domovů), mimo nich je 1 zvláštní domov dětí v Machníně. V domovech žijí celkem 3.144 děti, dalších 900 dětí bydlí u svých rodičů, řada domovů je v likvidaci, provádí se soustřeďování dětí do větších objektů a blíže k místům pobytu rodičů. Větší péči je nutno věnovat dětským samosprávám. Jsou-li dobře vedeny, mohou jako třeba v Klokočově přispívat k dobrým výsledkům práce. Na Festival mládeže v Berlíně bude vyslán třicetičlenný kulturní soubor řeckých dětí z Kysiblu Kyselky. V Československu je jedenadvacet vesměs nových a moderně vybavených domovů řecké mládeže při výrobních závodech. Jsou v nich ubytováni 1.153 dorostenci, činní ve 26 podnicích, z nich 878 v učebním poměru a 275 v pracovním poměru. Asi 300 dorostenců žije u rodičů. Řecký dorost je zapojen v organizaci EPON, na závodech spolupracuje s ČSM. V každém internátě je český vedoucí a řecký vychovatel. Mnozí řečtí vychovatelé nevyhovují odborně a politicky, jsou často vyměňováni. Též čeští vedoucí kádrově nevyhovují, je nutno zesílit dohled ze strany ČSM, závodu a KSČ.
1.2.7 Návštěvy a korespondence dětí 1951. Návštěvy domovů s řeckými dětmi byly od 1.7.1951 možné na povolenky, vydávané ČsŘS v Praze, řeckou samosprávou jednotlivých obcí řeckým příslušníkům a vedoucím domova svým řeckým zaměstnancům, kteří chtěli navštívit své děti v domovech. Povolenka platila pro vstup do návštěvní místnosti, neopravňovala sama o sobě k přenocování a stravování v domově. To však bylo možné, proti poplatku 5,- Kčs za snídani či svačinu, 15,- Kčs za oběd, 10,- Kčs za večeři a 10 Kčs za nocleh. Návštěvy, které hodlaly v domově spát a stravovat se, řídil vedoucí domova. Návštěvník se musel ihned po příchodu ohlásit v kanceláři domova, odevzdat povolenku a průkaz totožnosti, který mu byl vrácen až při odchodu. Návštěva mohla trvat nejdéle 48 hodin. Případné porušení domovního řádu návštěvníkem mělo být správou domova na povolence poznamenáno. Kontrolním orgánům vystavovalo povolenku MPSP nebo KNV.
1.2.8 Nové soustřeďování dětí. V roce 1951 byla zahájena činnost nově zřízeného domova v Nových Hradech, kam přecházely dětí školního věku ze Šilheřovic, Krásného Pole, Skokov, Tisé, Fořtu, Sobotína, Velkých Heraltic. Plán práce MO ÚV KSČ pro duben až červen 1951 ukládá zrušení domovů Radošov, Rožňava, Frýdlant, Fořt, Krásné Pole a Tisá. Děti měly být soustředěny do nových domovů Nové Hrady, Liběšice a Bílá Voda s přihlédnutím a s přiblížením dětí k místu bydliště jejich rodičů nebo sourozenců. Plán práce MO ÚV KSČ na květen až červenec 1951 hovoří o tom, že se bude radit rodičům školních dětí, aby je poslaly do dětských domovů. Hostitelské a pečovatelské období ČsŘS a MPSP 1948-1951 skončilo 31.12.1951.
část 2.
OBDOBÍ SO ČSČK 1952-1954
2.1.1 Zřízení SO ČSČK. Dnem 1.1.1952 předal úsek Řecká akce při MPSP oficiálně péči o řecké státní příslušníky Sociálnímu odboru, zřízenému při ČSČK. Řecké děti byly podrobeny povinné školní docházce do českých národních a středních škol. Pokud nežily s rodiči, byly ubytovány v dosavadních ústavech, zvaných nyní Domovy Sociálního odboru ČSČK. V rámci předání ústřední péče o politickou emigraci byla na SO ČSČK dnem 1.5.1952 přenesena též péče o domovy korejských děti. Členy organizace EVOP přeřadilo mezinárodní oddělení ÚV KSČ v roce 1952 do Sociálního odboru ČSČK jako jeho zaměstnance, politicky jím řízené. Dosavadní vedoucí odboru emigrace v MO ÚV KSČ Ladislav Morávek přešel do ČSČK jako vedoucí Sociálního odboru ČSČK. Tím se měla změnit práce odboru emigrace ÚV KSČ tak, že by se zabýval důsledně jen politickou prací, přípravou konferencí a školení, kádrovými otázkami. Přímá materiální péče o veškerou politickou emigraci v Československu byla od 1.1.1952 obecně rozdělena mezi Sociální odbor ČSČK, Ministerstvo školství, Ministerstvo zdravotnictví a Státní úřad důchodového zabezpečení, přičemž převážná část materiální péče a funkce koordinátora byla svěřena Sociálnímu odboru ČSČK, dle usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ z 10.10.1951 o převzetí péče o politickou emigraci v ČSR sociálním odborem při ČSČK. Rozhodnutím předsednictva celostátního akčního výboru ČSČK ze dne 29.10.1951 se zřizoval dnem 1.1.1952 při ústředním sekretariátu ČSČK sociální odbor, jemuž by náležela péče o válečné uprchlíky a cizí státní příslušníky, žijící na území ČSR a tento sociální odbor převzal tak péči, kterou dříve provádělo bývalé Ministerstvo práce a sociální péče. Likvidační účetní práce za období od počátku akce do 31.12.1951 měla provést ČsŘS v likvidaci, pod dohledem ministerstva pracovních sil, které mělo schválit konečné vyúčtování. Do zřízení SO ČSČK řídila Řeckou akci sociální komise ČSČK. Komise měla sestávat ze dvou členů předsednictva ČSČK, zástupce ÚV KSČ a po jednom zástupci ministerstva financi, vnitra, pracovních sil, zdravotnictví, školství, věd a umění a státní kontroly. Agenda ŘA, prováděná jednotlivými KNV, měla být podle povahy převedena na sociální odbor ČSČK a jednotlivé ústavy. Prozatímním vedoucím sociálního odboru byl K. Jirsa. Prvním úkolem ČSČK bylo převzetí majetku Řecké akce, to bylo učiněno protokolem z 24.1.1952.20
V průběhu práce se ukázalo, že je nutno vymezit kompetence uvnitř organizace ČSČK. Dne 4.7.1952 se proto v sekretariátu ÚV KSČ sešla porada za účasti A. Novotného a V. Davida, tajemníků ÚV, A. Baramové, vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ, zástupce vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ, vedoucího odboru zdravotnictví ÚV KSČ a generálního tajemníka ČSČK. Z porady vzešly pro politický sekretariát tyto návrhy: Sociální odbor ČSČK bude tvořit v ČSČK samostatnou jednotku, oddělenou od činnosti a hospodářství ČSČK. Jeho činnost bude řízena komisí ve složení A. Baramová za ÚV KSČ, Prchala za MNB, Pavlásek za MŠVU, Štich za MZ, J. Švarc za ČSČK a L. Morávek, dosavadní vedoucí odboru emigrace MO ÚV KSČ, který byl jmenován definitivním vedoucím SO ČSČK. Činnost odboru, který pečoval o veškerou politickou a válečnou emigraci v Československu, byla tajného rázu, z bezpečnostních důvodů nebylo podle SO ČSČK nadále možné, aby kádrový tajemník nebo referenti pověření tajnou agendou seděli v místnosti s jinými zaměstnanci.
Nejpočetnější skupinu emigrace tvořili tzv. „demokratičtí Řekové“. Byli statisticky vykazováni v rubrikách Akce dospělých 7.913 osob, Dorost v domovech mládeže 979 osob, Děti v dětských domovech 2.736 osob, Pedagogický a pomocný personál v DD a v DM 260 osob, Dorost ve vychovatelských kursech 60 osob, Dospělí v přípravných kursech Praha, Varnsdorf, Běhařov 258 osob, úhrnem 12.206 osob. Dorost byl umístěn ve 23 domovech, z toho domovy ve Veské a v Chomutově byly přímo spravovány SO ČSČK, zbývající byly v režii průmyslových závodů, přičemž od 1.9.1952 měl zůstat ve správě odboru jen domov Veská. Pro srovnání, španělská emigrace čítala 200 osob včetně 80 dětí, italská 362 osoby včetně 22 dětí, jugoslávská 185 osob včetně 35 dětí.
2.1.2 Péče o domovy řeckých dětí 1952. Domovy řeckých dětí přebíral Sociální odbor ČSČK již v průběhu měsíce prosince 1951, ve dnech 21.12.1951-30.12.1951. Úřadující místopředsedkyně ČSČK Pavla Kopřivová podává 28.3.1952 politickému sekretariátu ÚV KSČ předběžnou zprávu o stavu péče o válečné a politické uprchlíky, převzaté ČSČK dnem 1.1.1952. Sama provedla spolu s dr.B Vachatou z ČSČK a Annou Baramovou ze sekretariátu ÚV KSČ průzkum na dvou domovech řeckých dětí, v Kysiblu Kyselce a v Unčíně. Podle zaměstnanců ČsŘS byly označovány jako domovy střední úrovně, s přiznáním, že některé domovy jsou v horším stavu. Kontrolní návštěva shledala však domovy ve velmi špatném stavu, nebylo dbáno ani nejzákladnějších zásad pro vedení dětského domova po stránce hospodářské, pedagogické, zdravotní a sociální. Inventář přejímaných domovů patřil několika majitelům, ROH, KNV, MNV, SPB a ČSČK, v průběhu provozu byl ničen a rozkraden. ČsŘS nevypracovala finanční plán pro zajištění finančních prostředků, tím se dostala péče o řecké příslušníky do vážné situace. ČSČK musel provést opatření ve zlepšení stravování dětí, zhoršenému změnou v zásobování odebráním přídělů pro léčebné ústavy. Pro výchovnou práci na domovech zřídil ČSČK zvláštní výchovné oddělení. S vedoucími tajemníky KV KSČ byla projednána výměna 54 pracovníků ze 170 zaměstnanců 9 řeckých domovů. V domově Kysibl Kyselka předseda závodní rad pronášel nepřátelské výroky proti státnímu zřízení, vyslovil názor, že Slánský byl dobrý komunista jako Tito a že byl odstraněn na rozkaz Moskvy. Bylo s ním zahájeno příslušné řízení.
Pro systemizaci sil na domovech byla přijata zásada platná pro české domovy, kde na 10 chovanců je 1 odborná síla, na 50 chovanců 1 administrativní síla. V čele domovů mají stát pedagogové. Jako výjimka ze systemizace byla povoleno zaměstnávat v řeckých domovech čtvrtou kategorii pomocných sil, ne plně kvalifikovaných, z řad řeckých příslušníků, tzv. mamek, aby děti měly možnost styku s dospělými Řeky. Řečtí ideoví vedoucí na domovech do systemizace pojati nebyli.
Ke dni 30.4.1952 se v ČSR nachází v domovech mládeže celkem 1.017 osob včetně pedagogického a pomocného personálu, v domovech dětí celkem 2.943 osob včetně pedagogického a pomocného personálu, v domovech dále 40 řeckých učitelů, K 30.7.1952 je v péči SO ČSČK celkem 2.420 řeckých dětí v domovech pro děti předškolního věku Branky, Budišov, Veselíčko a v domovech pro dětí školního věku v Bílé Vodě, Velkých Heralticích, Chrastavě, Klokočově, Kysiblu Kyselce, Liběšicích, Machníně, Nových Hradech, Sobotíně, Šilheřovicích a Unčíně. Kromě toho pečuje odbor o řecký dorost v celkovém počtu 979 ve 23 domovech mládeže, z nichž Veská a do 1.9.1952 Chomutov jsou spravovány přímo SO ČSČK. Znamená to, že několik set dětí dosáhlo patnácti let a odešlo do středních škol a učňovských středisek? Od 1.8.1952 vykonával cestu po domovech s řeckými dětmi P. Kokkalis, doprovázen první týden M. Fňoukovou z MŠVU, druhý týden Dr. M. Drbalovou, vedoucí výchovného oddělení SO ČSČK. K 1.9.1952 plánuje odbor podle dohody s MŠVU nové uspořádání a rozmístění dětí v domovech, počítá s dokončením nového domova v Jindřichově. Početní stavy dětí v některých přeplněných domovech, jmenovitě Unčín, Klokočov, Sobotín, bylo nutno snížit přesunem dětí po skončení adaptačních prací v Jindřichově a v Šilheřovicích.
Návrh, aby řecké dětské domovy převzalo MŠVU, byl na schůzí komise SO ČSČK 30.9.1952 odmítnut. A. Baramová z ÚV KSČ podala výklad, že toto převzetí podle rozhodnutí politického sekretariátu ÚV KSČ nepřichází v úvahu, že komise SO ČSČK má sama uvést domovy do pořádku. V diskusi se členové komise vyjádřili, že bude nutné jeden domov po druhém projednat samostatně a ve spolupráci všech zástupců ministerstev uvést domovy do stavu, který by odpovídal důležitosti péče a výchovy o řecké děti – budoucí budovatelé socialismu v Řecku.
Chlapci a děvčata, kteří v září a říjnu 1952 nastoupili na odborné školy, gymnasia, státní přípravky či vysoké školy, byli nedostatečně ošaceni. Chyběly jim zimní kabáty, prádlo, rukavice, bačkory a obuv. Na žádost SO ČSČK provedla Ústřední řecká samospráva sbírku bodů mezi Řeky v Těchoníně, které byly použity na nákup ošacení pro 500 studentů. Obleky byly zakoupeny jen v naléhavých případech, jinak šlo o chlapecké a dívčí kabáty a zimní obuv, ze skladu SO ČSČK bylo dodáno prádlo, ušité ze zbytků dodaných pro tento účel ministerstvem zdravotnictví.
Na domovech probíhaly v roce 1952 soutěže v kázni, pořádku a čistotě. Každý domov měl svůj kulturní soubor. Děti pracovaly v zájmových kroužcích, věnovaly se sportu. Patronáty domovů českých děti nad domovy řeckých děti vytvářely solidaritu mezi dětmi obou národů. Čeští, řečtí a makedonští ideoví vedoucí a vychovatelé procházeli školením, řečtí a makedonští učitelé zvyšovali své vzdělání v prázdninových kursech. Na domovech všech typů a učňovských internátech byli zaměstnáni odborně vyškolení zdravotníci, 18 českých a 13 řeckých a makedonských. Byla pravidelná rentgenová vyšetření, prohlídky chrupu a umísťování děti do sanatorií. Podle zprávy ČSČK z července 1952 byl zdravotní stav řeckých děti celkově dobrý.
Bylo napříště možné, po převodu péče o řecké děti pod nový orgán, bezprostředně řízený MO ÚV KSČ, aby řecké děti navštívily o velikonocích kostel, jako v Racku 1949, o vánocích očekávaly Mikuláše a Ježíška, jako v Dymokurech 1949, aby se člen vlády účastnil křtu řeckého dítěte v katolickém kostele, jako A. Kliment v Sobotíně 1949? Činnost SO ČSČK ideově řídila komise SO ČSČK, ustavená 24.7.1952, v níž vedoucí postavení zřejmě příslušelo A. Baramové z mezinárodního oddělení ÚV KSČ, kde se komise zpravidla scházela. Schůze komise SO ČSČK dne 11.9.1952 vyslechla zprávu o úspěchu prázdninového pobytu řeckých dětí v Praze, kterých se zde během pěti týdnů vystřídalo 428. Podle plánu to mělo být 500 dětí, ale vzhledem ke karanténě v Nových Hradech a návštěvám dětí u rodičů jich bylo méně. Děti viděly v doprovodu vedoucích z domovů a členů SO ČSČK Prahu historickou, po stopách husitských a dělnických bojů i Prahu socialistickou – budující, výstavu darů K. Gottwaldovi, děl M. Alše, výstavu Jak vznikl svět, universitní knihovnu, vojenské a technické museum, měly projížďku parníkem, shlédly tři filmy promítané v Trojské škole.
Návrh výchovného referátu SO na uspořádání veřejné výstavy výtvarných prací řeckých dětí spolu s pracemi korejských a španělských dětí pod názvem „Práce dětí bojujících národů“ nebyl schůzí komise SO ČSČK ze dne 11.9.1952 schválen. Byl však dán souhlas s navrženými patronáty československých spisovatelů na domovy, kde se měla číst jejich díla.21 Byl schválen též návrh výchovného referátu, aby řečtí studenti gymnasia, ubytováni v internátě v Neklanově ul. 32, jednou měsíčně mohli navštívit rodiny československých soudruhů z MO KSČ v Praze XIV, s nedělním dopoledním pobytem v rodině a odpolední návštěvou musea, divadla, kina. Byl dán souhlas, aby oslava vánočních svátků probíhala podle SSSR, výbory závodních organizací a především organizace žen měly být zainteresovány na dárkové akci. Návrh pojal oslavu vánoc jako Jolku čili příchod Dědy Mráze, celostátně pořádanou.
Náměty činností domovů pro říjen až prosinec 1952 jsou ideově silně poplatné době.22 Některé domovy mohou navázat spojení s pionýry v dětských domovech v NDR, domovy mají napsat dopis, výchovná komise zařídí jeho odeslání. Pro oslavu VŘSR pracující dělají závazky, závazky na domovech mají vyplynout ze života na domovech. Oddíly mají soutěžit v kázni a pořádku. I maličkosti nemají uniknout pozornosti, jak píše sovětský časopis „Pedagogika“. Bačkory musí být zavázané, nesešlapané, tím se šetří společný majetek. Pořádek se vztahuje na pořádek ve skříních, v oblečení, účesu, čistění bot, udržování školních potřeb, knih, časopisů. Pokud domovy již neudělaly nástěnku o školní knize a tisící rukou, které se podílí na její výrobě, mají ji udělat v září. Zdůraznit příspěvek dětí na její výrobu sběrem starého papíru a šetření knih z domovní knihovny. Šetřením majetku domova se šetří majetek všeho lidu. Šetření majetku souvisí s osobní kázní. Soutěžní diagramy by měly dostat novou podobu. Řecko bude mít po svém osvobození jako ostatní lidové demokracie jako první úkol vybudovat továrny. Děti mají již na domovech stavět na nástěnce továrnu, každý oddíl svůj díl továrny, z cihel za kázeň, pořádek a slušné chování. Cihly bíle vyznačené se denně vyplňují červenou barvou. Oddíl, který bude nejdříve hotov se stavbou, uspořádá nedělní besedu „mladých budovatelů“, na kterou pozve například úderníky z nejbližšího města či JZD. Kromě oddílů budou mezi sebou soutěžit i domovy. Chrastava s Kysiblem, Nové Hrady s Klokočovem, Unčín s Velkými Heralticemi, Liběšice s Loučnou, Machnín s Budišovem, Sobotín se Šilheřovicemi. Soutěží se v kázni při vstávání, rozcvičce, nástupu k vlajce, jídlu, do učeben a ke hrám, ve škole a při návratu ze školy, při večerním mytí, tichu po večerce, soutěží se v pořádku, kde se hodnotí stlaní postelí, úprava skříní, úprava oděvu a účesu, úprava knih a sešitů, převlékání po návratu ze školy, ošetřování obuvi domácí a vycházkové, úprava a pořádek v jídelně, v klubovnách, v umývárně a v botárně, soutěží se ve slušném chování k vedoucím oddílů, ideovým vedoucím a vedoucímu domova, k personálu, ke spolužákům, k dětem ve vlastním oddíle, k dětem v jiných oddílech, k dětem ve škole. K oslavám VŘSR se mají pojít četba a filmy o velkých postavách revoluce Lenina, Stalina, Dzeržinského, Kirova. Pro deštivou neděli se doporučuje hra nad mapou s obrysy SSSR, do které se zakreslují řeky a hlavní města republik, nerostné a rostlinné bohatství, stavby komunismu, místa bojů. Do mapy Řecka se mají zakreslovat místa angloamerických základen a místa manévrů řecké a turecké armády. Kromě toho se má 28. října vzpomenout založení Demokratické armády Řecka. Řečtí soudruzi mají dětem a českým vedoucím vyložit slova N. Zachariadise Všichni do zbraně, vše pro vítězství lidově demokratické revoluce… z jeho knihy, seznámit je s jeho dopisem z vězení z 30.10.1940. Děti se mají naučit sovětskou píseň o Volze a Donu, českou píseň Modré a bílé zástupy mužů a žen. Obecně o soutěži na domovech v pořádku v roce 1952 jsme již slyšeli. Byl ideový plán naplněn skutečným životem na domovech? Jisto je toliko to, že na schůzi komise ČSČK dne 30.9.1952 nebyly Náměty pro výchovnou práci v dětských domovech v říjnu až v prosinci 52 pro obsáhlost předloženého materiálu projednávány a byly dány připomínky ve věci ideových námětů, týkající se 3. výročí ustavení Čínské lidové republiky a XIX. sjezdu VKS(b).
2.1.3 Domovy dětí 1953. V roce 1953 má podle názoru řecké imigrace v jejich problémech zvláštní místo vzdělání a výchova dětí. Závažnost pramení ze značného počtu řeckých děti a mládeže, které hostí ČSR a z nutností vzdělání nových, socialistických lidí.23 Počet dětí a mládeže je odhadován na více než 5.000, z toho je 4.190 dětí mladších patnácti let, z nichž 214 dětí žije v kojeneckých domovech a domovech pro děti předškolního věku, 2.250 dětí školního věku v dětských domovech a 1736 dětí školního věku v domácnostech rodičů. EVOP velmi málo pomohl ve výchově, některé domovy navštívil jednou za rok, některé vůbec. Uspokojivě pracoval EVOP v řešení správních a finančních otázek dětských domovů a studentů.
Bylo shledáno, že domovy Chrastava, Liběšice, Nové Hrady, v druhé řadě pak domovy Šilheřovice, Klokočov, Velké Heraltice a Karlovy Vary vyvinuly mnoho úsilí ve výchově nového člověka socialistické společnosti. Nedostatky jeví domovy Unčín, Loučná a Sobotín. Výchova děti podle požadavků lidové republiky a vlastního hnutí přes tyto výsledky zaostává, nejeví se soustavná snaha rozvíjet lásku k vlasti, k hostitelské lidové republice, k Sovětskému svazu, k bližnímu, rozvíjet čestnost, statečnost, soudružnost, dobrý poměr k práci a disciplínu. Toliko domovy Chrastava a Liběšice organizovaly řádný poslech rozhlasové stanice Svobodné Řecko a týdenní politické přehledy. V Unčíně, do jisté míry v Nových Hradech, existuje rozkol mezi chlapci a děvčaty jako projev podceňování ženy. Na špatné úrovni se nachází výchova děti u rodičů ve městech a vesnicích. Mnoho je třeba učinit ve výchově k socialistickému vlastnictví. V péči o děti se styly vážné nehody, jako zranění dítěte v Nových Hradech, utopení žáka jménem Rolevski v Sobotíně, smrt žáka Galanopulose v Sichrovicích. Je dosud mnoho případů nesprávných výchovných metod, jako je bití, hladovění, hromadný trest. Někteří důvěrníci došli k závěru, že vychovatelky nevyhovují a měly by odejít, aniž jim byla poskytnuta pomoc při zvýšení jejich vzdělání. S výjimkou Chrastavy a Nových Hradů neexistuje na domovech pionýrská organizace. Trvají dosud nedostatky ve zdravotní péčí v domovech. Některé děti jsou dosud podvyživené (37 Liběšice, 47 Unčín, menší počet v ostatních domovech).
Kdo vyvíjel v politické výchově řeckých děti v domovech více horlivosti, československý stát nebo vlastní řecké hnutí? Sociální odbor ČSČK měl vedle svého vedoucího J. Chaluše a českých zaměstnanců Ladislava Morávka, Marie Baranové, Marie Drbalové a Karla Jirsy též zaměstnance řecké, Kostase Timiopulose, Kostase Metalidise a Manolise Simanikose. Plán ideové výchovy pro rok 1954 má tedy zákonitě činnosti po řecké a české lince. Výchova dětí se má zaměřit na prohloubení lásky k vlasti, lásky k Řecku. Od řeckých soudruhů má být vyžadován materiál o řeckých hrdinech války (první a druhé okupace), o hrdinech občanské války (odboje) a hrdinech současné doby. Má být poskytován komentář k vysílání stanice Svobodné Řecko. Čeští vedoucí DD mají být seznamováni s obsahem časopisu Agonistis, aby znali události důležité pro Řeky. Dětem se má neustále připomínat boj v Řecku, utrpení vězňů, život děti v Athénách. Také hrdinské tradice českého národa jsou dětem v domovech neznámy, je třeba, aby kromě čelných představitelů znali nové hrdiny, oddané členy KSČ, kteří položili život za stranu. Leden 1954 měl být věnován Leninovi. Jedna nástěnka osobě V. I. Lenina, druhá jeho řeckým pamětníkům, třetí Leninovi a československým komunistům. Únor měl být připomínkou založení EPON a Únorových událostí v Československu. Ty měly dokreslit povídky o milionářích a soudruhu K. Gottwaldovi na Staroměstském náměstí. Březen měl po řecké lince vzpomenout povstání v Mesolongi 1821, Kiliera, předáka selských bouří v Thesálií 1903, po české lince okupací Československa Německem, hlavním tématem však měl být Mičurin a zaměření na jarní práce v zahradách domovů.
Přísné hodnocení práce řeckých a makedonských zaměstnanců dětských domovů J. Chalušem z října 1953 uvádí, že jsou na domovy doporučováni často lidé bez potřebných odborných znalostí a politické vyspělostí, bez přesvědčení o významu kolektivní výchovy děti, do funkce bývají nakomandováni, vyzývají děti k neposlušnosti, podrývají autoritu českých pracovníků, na některých domovech (Klokočov, Unčín) řádí i živel nepřátelský, který mezi dětmi rozsévá nedůvěru v československé státní zřízení, v dělnickou třídu a KSČ. Výchova děti je narušována také zásahy rodičů a příbuzných, dětem bývají odčerpávány oděvní součástky.
Zdá se, že přepolitizování výchovy řeckých děti je dílem československé strany. Ono vyzývání k neposlušnosti je spíše nepochopené postavení řeckého dítěte v tradiční řecké rodině, přenesené do emigrace, kdy dítě je středem rodinné lásky, v krajních případech malým tyranem rodiny. Případ, kdy dítě vztáhlo ruku na vychovatelku, měl pedagogický vedoucí řešit tak, že přinutí chlapce, aby napsal řecký a český dopis rodičům, opis sociálnímu odboru ČSČK, případně řeckému komitétu, v němž vylíčí své chování. Ani malé kázeňské poklesky nemají být přehlíženy, ale za působnosti Pionýrské organizace a dětské samosprávy trestány přiměřeným trestem, domluvou a podobně.
Dětská samospráva vydala osm pravidel chování: 1. Poslouchám ochotně své vychovatelé a řídím se jejich pokyny. 2. Udržuji v pořádku své osobní věci. 3. Své místo v učebně, v ložnici, jakož i v jídelně udržuji v naprosté čistotě. 4. Zacházím šetrně se svými věcmi a šetřím majetek domova. 5. Dbám o čistotu svého těla, jsem vždy učesaný, umyt a po příchodu do domova se převléknu a přezuji. 6. Před spaním šaty uložím na ramínko do skříně, prádlo složím na jedno místo a boty řádně vyčistím. 7. Poškozené části oděvů i obuvi dám ihned do opravy a nečekám, až jsou poškozené tak, že nejsou opravy schopné. 8. Jsem vždy zdvořilý, nevyjadřuji se hrubě a chovám se vždy slušně a skromně. Pravidla odráží těžkosti, se kterými domovy zápasily. Zdůrazňovaná péče o oděv a obuv byla vyvolána nejen hlediskem výchovným, ale i prostou nouzí poválečného hospodářství.
Zpráva z 2.7.1953 uvádí, že největší formou rekreace dětí z domovů byl Mezinárodní tábor míru. V Soběšíně byl letní tábor pro Čechy, Korejce, Italy, Španěly a Řeky. V Kandlově Mlýně a Běstvinné byl tábor pro Čechy a Řeky. Při závěrečných zkouškách na středních školách docílily v roce 1953 řecké a makedonské děti dobrých výsledků.24 Celkově bylo v Československu v domovech 115 dětí do věku 3 let, 140 dětí ve věku do 6 let, 2.252 dětí ve věku do 15 let, mimo domovy u rodičů 1.767 dětí do 15 let, úhrnem 4.274 dětí. Jinde se uvádí, že řecké děti žily ve 14 domovech (Branky, Veselíčko Liběšice, Chrastava aj.) v počtu 2.507 osob. Usnesením ÚV KSČ ze dne 13.10.1954 byl schválen návrh na převod dosud samostatného Sociálního odboru ČSČK pod správu ČSČK.
2.1.4 Domovy dětí 1954. V roce 1954 pečuje Sociální odbor ČSČK o řecké děti ve čtrnácti Domovech Sociálního odboru ČSČK.25 Nadále trvá povinnost předem ohlásit návštěvu dospělých. O tom měly být poučeny přes vlastní organizace všichni řečtí příslušníci, aby nedocházelo k rozporům s vedoucími domovů, obviňovaných ze špatného poměru k Řekům.
část 3.
OBDOBÍ MŠ 1955-1962
3.1 Vyčlenění péče o dětí ze SO ČSČK. Podle jednoho dobového mínění trpěla výchova řeckých dětí isolací od světa českých dětí, podle mínění jiného měla mít jejich výchova nadále přísně důvěrný charakter. Ať tak či onak, vládním usnesením z 21.12.1954 bylo uloženo ministerstvu školství převzít péči o výchovu a hmotné zabezpečení korejských a řeckých dětí od Sociálního odboru ČSČK s účinností k 1.1.1955.26 Péče o dospělou řeckou emigraci patřila nadále SO ČSČK. Činnost SO ČSČK byla ukončena se změnou statutu řecké emigrace z roku 1987 a převzetím budoucí agendy SO ČSČK příslušnými ministerstvy od roku 1989. V původní agendě SO ČSČK nacházíme poslední zápisy ještě v roce 1991 v seznamu sňatků.
Po stránce výchovy a výuky měly být dětské domovy řízeny a kontrolovány přímo ministerstvem školství, v němž se pro tuto činnost zřizovalo nové oddělení (odd. AIII/4), údajně nutné pro přísně důvěrný charakter celé akce. Řada závažných výchovných a zdravotních problémů, tvrdí se, musí být projednávána přímo s Velvyslanectvím Korejské lidově-demokratické republiky v Praze a s Komitétem řeckých občanů, žijících v ČSR, jímž míněn snad tzv. Řecký komitét neboli Výbor stranické organizace KSČ v ČSR. O všech opatřeních, která jsou často značného politického dosahu, není možno informovat širší okruh pracovníků KNV. Politbyro KSČ, říká se dále, uložilo ministru školství odstranit závažné nedostatky v dosavadní výchově korejských a řeckých dětí, což by nebylo možné bez pevného ústředního řízení. Oddělení pro péči o korejskou a řeckou mládež na MŠ mělo mít svého vedoucího, zajišťujícího též styk s Ministerstvem zahraničí, s velvyslanectvím KLDR a s řeckým orgánem EPE (Výbor politických emigrantů), inspektora pro dětské domovy, metodika pro dětské domovy, pedagogicko-organizačního referenta pro studenty odborných a vysokých škol, finančního a plánovacího referenta a administrativní sílu.27 Ministerstvo školství, jeho oddělení AIII/4 řídilo domovy po stránce výchovné, Správa zvláštních dětských zařízení v Praze řídilo domovy po stránce hospodářské, a to deset domovů v pěti krajích.28 O převodu péče o řecké dětí pod Ministerstvo školství byla podána informace i na V. konferenci Stranické organizace KSŘ v Československu v červnu 1955 v Brně. A. Margaris (předseda EPE) referoval také o zrušení řecké organizace EVOP, jejíž existence nebyla nadále nutná, spíše překážela v jednotném vedení domovů. Konference poukázala na to, že poslech rozhlasu Svobodné Řecko na domovech musí být považován za součást výchovného programu, nesmí být jako dosud opomíjen s výmluvami na špatnou slyšitelnost či přetížení dětí, pravidelně je poslouchán jen na některých domovech, jako ve Veselíčku, Chrastavě a v Nových Hradech.
3.2 Pokus o zrušení domovů 1956. Na základě průzkumu u rodičů měly být děti z osmi domovů v roce 1956 předány do rodičovské péče.29 Výsledek dotazníkové akce, která měla zjistit zájem rodičů o převzetí dětí z domovů a jejich sociální poměry, neznáme. Děti (řecké a makedonské), zůstaly nadále v domovech, měly o prázdninách od 1.7.1956 do 30.7.1956 měly navštívit své rodiče v sídlištích. Na přelomu let 1956/1957 se uvádí jen šest domovů a to Budkov, Klokočov, Loučná, Nové Hrady, Šilheřovice a Veselíčko.30 Ve školním roce 1957/1958 mají existovat v Československu jen čtyři domovy pečující o řecké děti a to Budkov, Klokočov, Šilheřovice a Veselíčko, s celkovým stavem 440 dětí [ÚV KSČ, MO sv 143 aj 556, 557, sv 153 aj 589]. Odtud lze vyvodit, že brány domovů opustilo dalších 317 chlapců a dívek. Dne 1.6.1961 bylo na konferenci ředitelů rozhodnuto o zrušení všech samospráv na domovech. V roce 1962 ukončil svou činnost jako poslední domov řeckých dětí domov Šilheřovice odchodem posledních dětí, které dovršily 15. rok svého věku.
Poznámky:
1 Nejmenší měsíční příspěvek na pobyt jednoho řeckého dítěte činil podle propočtu ZNV Brno 600,- Kčs při předpokládaných nákladech 45,- Kčs na dítě a den.
2 Úřadovna národní bezpečnosti ONV v Brně potvrzovala vydaným průkazem podle podobenky a podle výpovědi svědků totožnost držitele průkazu s uvedením jména, data a místa narození, posledního bydliště v Řecku, data příchodu do ČSR a popisu osoby. Průkaz totožnosti byl zároveň povolením k pobytu v místě určeném ZNV – Zemskou péčí o mládež v Brně. Domovy dětí obdržely s každým transportem dětí ze shromažďovacího střediska průkazy dětí ve 2 vyhotoveních, z vyhotovení pro opatrovníka založily osobní kartotéku dětí, druhé vyhotovení předaly místně příslušnému ONV. Třetí vyhotovení bylo ústředně uloženo na bezpečnostním oddělení ZNV v Brně. Předtisk průkazů totožnosti nebyl vyplňován důsledně.
3 Počátek sbírek byl snad spontánní. Již 13.5.1948 oznamuje správa střediska řeckých dětí, že sbírky organizuje a přijímá místní spolek ČSČK v Ústí nad Labem a středisku je předává řádně přepočtené proti písemnému potvrzení. Sbírky byly vedeny na sběrných listech s podpisem dárce, výši darovaného obnosu a počtu oděvních součástek. Z podnětu MNV Všebořice provedli žáci Masarykovy měšťanské školy v Ústí nad Labem sbírku v obci s výtěžkem 1.115,- Kčs a osobně ji předali středisku Všebořice, o čemž se dostalo 13.5.1948 ředitelství školy žádostí, aby žákům poděkovalo za jejich práci. Figuruje v příjmech pokladny střediska vedle další sbírky Všebořice ve výši 1.980,- Kčs a dalších obcí i jednotlivců, třeba slečny Loty Bacové z Ústí v částce 1.000,- Kčs, ministra Šlechty v částce 2.000,- Kčs, ale i drobných darů padesátikorunových občanů z místa a okolí, které za účtovací období činily úhrnem 251.917,70 Kčs. Neztratil se tehdy ani desetník.
4 ZNV Praha žádal pro ně 27.5.1948 ze státních zdrojů o 782 tepláků, pro každou osobu jeden kus, 350 rádiovek pro hochy, 350 šátečků pro děvčata, 6 kapesníčků pro každou osobu, 100 m látky na blůzičky větším dívkám, 782 dětských ponožek.
5 Z Mikulova bylo 10.6.1948 vypraveno 111 dětí do ozdravovny Prostřední Bečva, 63 dětí do Darkova, 101 dítě do ozdravovny Hukvaldy a 80 dětí do Melče, 14.6.1948 do Lubochně 104 děti, 15.6.1948 do ozdravovny Kochanovce 52 děti a 42 děti do ozdravovny Uhrovec, 17.6.1948 do ozdravovny Šamorín 42 děti, 22.6.1948 do ozdravovny Pečeňady 69 dětí a 25.6.1948 do Perbeníku 81 dítě, celkem 745 dětí. Tento počet přibližně odpovídá stavu 749 nebo 769 dětí z prvého transportu, který do Mikulova přijel 23.4.1948. Z Maloměřic byly některé děti na přelomu měsíců června a července 1947 přemístěny do ozdravoven Potštát, Hamrovice, Budíškovice a Hukvaldy, část dětí zde zůstala do 26.7.1948. V domově Karlov shledáváme 48 dětí ze střediska Maloměřice již 10.5.1948. To by pak odpovídalo tomu, že do Maloměřic přišly ve skutečnosti dva transporty dětí, snad onen blíže neurčený transport z 26.4.1948.
6 V Čechách měl tehdy domov Levín 91 dítě, Čistá 42 dětí, Dolní 1O1 dítě, Lesné-Tolštejn 76 dětí, Mnichov 55 dětí, Mostov 70 dětí, Neuenbrand 34 dětí, Odeř 58 dětí, Sadská 61 dítě, Staré Splavy 43 dětí, Teplice-Šanov 57 dětí, Trmice 37 dětí a Unčín 38 dětí, úhrnem 937 nemluvňat, batolat, chlapců a dívek.
7 Část dětí si přinesla do ubytoven teplákové oblečky ušité z houní, kterými byla oděna ve sběrných střediscích. ČsŘS 5.7.1948 vysvětluje, že tyto oblečky byly ministerstvem vnitra zapůjčeny z vybavení pro odsun Němců a nyní, kdy budou řecké děti ošaceny z darů a nákupů, je třeba je vrátit. Zemské orgány měly dát domovům pokyn k vyřazení těchto oděvů z užívání, k jejich vyčištění a vyspravení a vrácení všech bez ohledu na jejich stav.
8 V Levíně je 89 dětí podvyživených, v Jindřichovicích se stem dětí a v Chomutově s 50 dětmi nebyly dosud provedeny základní lékařské prohlídky. Již 19.9.1948 byly podrobeny zdravotnímu vyšetření děti v Teplicích-Šanově, Lánově, Chomutově, Trmicích, Unčíně, Sadské, Levíně a Starých Splavech, dne 24.9.1948 v Dolní Chřibské, Lesné, Fořtu a Čisté. Údaj o prohlídkách ve zbývajících domovech chybí. Na léčení řeckých dětí se podílely Okresní Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Okresní nemocnice v Kraslicích, všeobecné veřejné nemocnice ve Varnsdorfu, Chebu, Nymburce, Litoměřicích, Vrchlabí, Českém Těšíně, dále Okresní veřejná nemocnice v Třebíči, Zemská nemocnice v Opavě, Zemský ústav Olomouc a Městská nemocnice Karlovy Vary. Léčebné náklady činily do září 1948 122.986 Kčs.
9 Po nabídce MZ byla provedena prohlídku lázeňských objektů ve Velkých Losinách na Moravě a v blízkém okolí. Do Dolního Vikštejna, do budovy hotelu, měly být převezeny řecké děti z Perbeníku na Slovensku, do Horního Vikštejna s kapacitou 110 lůžek měly přijít děti z Potštátu, ostatní děti z Potštátu měly být převezeny do Melče.
10 Na Karlovarsko měly být staženy řecké děti do lázní Kysiblu Kyselky do 31.10.1948 v počtu 280 osob, do Radošova do 20.10.1948 do zotavovny ÚRO 80 dětí školního věku a do zotavovny ZNV Praha 35 dětí předškolního věku a do 31.10.1948 do objektu kongregace sester sv. Kříže 60 dětí do 4 let, do Velichova do 31.10.1948 60 dětí ve věku 4-7 let, tedy na Karlovarsko celkem 515 dětí. Mimo oblast Karlovarska byly již umístěny řecké malarické děti ve Stráži nad Nisou v počtu 70, ve Fořtu a v Čisté celkem 70 dětí zvláště tělesně oslabených, případně ohrožených TBC. Do Jindřichovic, kde již bylo 100 dětí, mělo být do konce října 1948 umístěno 140 dětí ve věku do 7 let. Děti v Jindřichovicích, ve Stráži nad Nisou, v Čisté a Fořtu zůstaly na místě, děti z Levína, Chomutova, Mnichova, Starých Splavů, Teplic-Šanova a Unčína se měly přestěhovat do Kysiblu-Kyselky do 15.10.1948, děti z Odeře zde již byly k 9.10.1948, děti z Dolní Chřibské a Lesné-Tolštýna odcházely do Radošova do 30.10.1948, tamtéž měly do 15.10.1948 přejít děti z Neuenbrandu a Sadské, děti z Mostova měly odejít do Velichova do 15.10.1948. V Krásném Poli mělo být umístěno ze všech domovů od 15.10.1948 celkem 180 dívek starších 14 let, ty by byly v pracovním poměru v n.p. Čsl. textilní závody.
Sociální odbor ČsŘS se 16.12.1948 usnesl, že soustředění řeckých dětí v Čechách bude dokončeno tak, že oblast Karlovarska bude mít jen 337 dětí, Stráž nad Nisou 70 dětí, Fořt a Čistá 110 oslabených dětí, domov Jindřichovice zůstane se 105 dětmi a Mostov se 70 dětmi, zatímco děti z Levína a Teplic-Šanova v celkovém počtu 186 se přestěhují do Unčína, kde ÚRO dala k disposici dost objektů a děti z Chomutova do Starých Splavů, do objektů ÚRO, kde budou 102 děti. Celkově tak mělo být v Čechách 980 řeckých dětí. Dokončoval se domov mládeže v Krásném Poli s kapacitou 180 lůžek pro dívky starší 14 let, zamýšlený pro řecká děvčata z celé republiky, která měla pracovat v textilním průmyslu. Starší chlapci, kteří měli pracovat v průmyslu, by byli soustředěni v Mostu a v Chebu.
1 1Do oblasti Karlovarska, to jest do Zámeckého hotelu, tří lázeňských hotelů a barákového tábora v Kysiblu Kyselce, zotavovny ZNV, zotavovny ÚRO a domova Charity v Radošově a zámku ve Velichově, se podařilo soustředit jen 373 řecké příslušníky a to z Odeře 58, z Dolní Chřibské 52, ze Sadské 61, z Mnichova 55, z Trmic 37, z Neuenbrandu 34 a z Lesné 76, další 3 děti se vrátily z nemocnice, takže jejich stav na Karlovarsku k 30.11.1948 činil 376 včetně řeckého personálu.
12 Do Bludova měly do 30.10.1948 přejít děti z Budiškovic, do 30.11.1948 děti z Lešné. Děti z Potštátu měly být přestěhovány do Slezska, do Dolního Vikštejna. Malarické děti z Karlova byly již v počtu 15 odeslány do Čech, do Stráže nad Nisou, 22 děti měly být přestěhovány do Uničova a 11 dívek do Krásného Pole v Čechách.
13 Dětem se dle řádu v domově poskytovalo ubytování, stravování a ošacení a veškerá zdravotní a výchovná péče. Domovy mládeže dávaly chovancům příležitost, aby podle svého nadání a zálib mohli se zabývat rukodělnými pracemi, mohli prohlubovat své školní vzdělání a věnovat se v zájmových kroužcích též jiným oborům činnosti, na příklad zpěvu, hudbě, sportu. Kromě domácích řádů byl též vydán vzorový tiskopis pro evidenci řeckých dětí.
14 Bludov, Budišov, Darkov, Fořt a Čistá, Hukvaldy, Chomutov, Jindřichovice, Klokočov, Kochanovce, Kysibl Kyselka, Levín, Melč, Mostov, Oskava, Sobotín, Staré Splavy, Stráž nad Nisou, Šamorín, Teplice-Šanov, Uhrovec, Unčín, Uničov.
15 Dne 9.2.1949 oznámilo ministerstvo Okresnímu úřadu ochrany práce v Chebu umístění řeckého dorostu u firmy Česká zbrojovka, n. p., závod Cheb (dříve Eska) a to 3 chlapců z Kysiblu Kyselky a 21 ze Sobotína. Upozorňuje, že jde o cizince a proto je nutno při jejich umístění postupovat podle oběžníku MSP č. 41 ze dne 22.3.1948, pro zachycení ve štítkové evidenci platí oběžník č. 26 ze dne 31.3.1947.
16 Převod péče na KNV zajistilo MPSP výnosem ze dne 10.8.1949. Uložilo krajským národním výborům a Pověřenectvu práce a sociální péče v Bratislavě, aby k 31.8.1949 převzaly do vlastní správy a provozu všechny domovy řeckých a makedonských děti ve svém kraji. Pro domovy s dětmi do 6 let mělo personální obsazení sestávat z ředitele, účetního, 1 vychovatele na každých 12 dětí, zdravotníka, kuchařky, pomocné síly v kuchyni, uklízečky, švadleny, údržbáře a topiče pro ústřední topení. Pro domovy dětí od 6 do 14 let měl být vychovatel na každých 15 dětí, pro domovy mládeže nad 15 let vychovatel na 24-50 dětí. Do celkového počtu zaměstnanců se nezapočítávali ani čeští, ani řečtí učitelé. Řecké matky mohly být použity jako pomocný personál k úklidu nebo v kuchyni a počítaly se 2 za jednu českou sílu. K instrukcím, které byly dány pracovníkům KNV na poradě 26.7.1949 v Praze, připojilo MPSP dopisem z 10.8.1949 konkrétní úkoly. Kromě vlastního převzetí domovů všech domovů řeckých dětí v jejich kraji k 31.8.1949 do vlastní správy a provozu měly KNV zajistit uzavření nájemních smluv, pokud děti již byly nebo měly být umístěny v cizích objektech, prověřit objekty a za nevhodné nebo řádnou péči neumožňující opatřit v rámci kraje domovy nové. Zvláštní pozornost měly krajské národní výbory věnovat vybavení domovů. Za pomocí ředitelů a ČsŘS měly provést soupis veškerého inventáře a zajistit jeho řádnou evidenci, chybějící inventář doplnit. K soupisům patřily i záznamy oblečení, ošacení a obutí dětí, jakož i hospodaření s body šatenek jednotlivých chovanců.
17 Z toho dne 10.10.1949 do dětského domova Prostřední Bečva 15 dětí a 11 matek, do dětského domova Ždánice 62 dětí a 2l matek, dne 15.10 1949 do dětského domova Buda u Uhlířských Janovic 51 dítě a 8 matek, do dětského domova Šilheřovice 66 dětí a 15 matek, do dětského domova Bělá pod Bezdězem 24 dětí a 12 matek, do dětského domova Prostřední Lánov 37 dětí a 29 matek, do dětského domova Veselíčko 57 dětí a 46 matek, do dětského domova Rajnochovice 23 dětí a 8 matek, dne 16.10.1949 do dětského domova Choltice 24 dětí a 16 matek, dne 17.10.1949 do dětského domova Veska 27 dětí a 15 matek (dodatečně 3 matky a 2 novorozeňata), celkem 388 dětí a 184.
18 V Čechách v kraji Hradec Králové, Fořt, Čistá, Prostřední Lánov, v kraji Pardubice Běstvina, Choltice, Vršov, v kraji Liberec Bělá pod Bezdězem, Frýdlant, Chrastava, Jetřichovice, Krásné Pole, Lesná-Tolštejn, Machnín, Skokovy, Staré Splavy, v kraji Praha Buda, Dymokury, Liběchov, Racek, Sadská, v kraji České Budějovice Hořice na Šumavě, v kraji Plzeň Běhařov, v kraji Karlovy Vary Bochov, Jindřichovice, Kysibl Kyselka, Mariánské Lázně, Mnichov, Mostov, Neuenbrand, Odeř, Planá, Město Planá, Velichov, Radošov (Velký a Malý Radošov), Větrov, v kraji Ústí nad Labem Levín, Teplice-Šanov, Trmice, Unčín. Na Moravě a ve Slezsku v kraji Brno Budíškovice, v kraji Ostrava Budišov, Darkov, Dolní Vikštejn, Horní Vikštejn, Hukvaldy, Klokočov, Melč, Hamrovice (Sepetná), Šilheřovice, Velké Heraltice, v kraji Gottwaldov Branky, Lešná, Prostřední Bečva, Rajnochovice, Ždánice, v kraji Olomouc Karlov, Oskava, Potštát, Sobotín, Uničov, Veselíčko. Na Slovensku Hlohovec, Kochanovce, Lubochňa, Pečeňady, Perbeník, Slovenská Ĺupča, Šamorín, Uhrovec, Rožňava. V tomto úředním přehledu chybí domovy Veská, Stráž nad Nisou, Chomutov a další, jejichž započtením by úhrn vystřídaných zařízení dále stoupl, domov Běhařov zdá se nebyl naopak v té době ještě trvale obsazen.
19 V Praze, Gottwaldově, Brně a Ostravě byla uspořádána Manifestační výstava řeckých dětí, na níž byly předvedeny kresby, malby a keramické práce dětí. Kulturní, pěvecká a taneční skupina řeckých dětí uspořádala s velkým úspěchem celou řadu zájezdů do Gottwaldova, Brna, Ostravy, Prahy, Tábora, Ústí a Jeseníku. Skupina navštívila také všechny domovy řeckých dětí a dala podnět k založení nových souborů. Nakladatelství Mír vydalo knihu Eigina, listy z tábora smrti a brožuru Makronisos. Byl vydán sborník Řecké děti v nákladu 25.000 ks, k vydání byl připraven sborník dětských kreseb a básní dětí pod názvem Aetopula – Orlíci. Nakladatelství Orbis vydalo 3 knihy omalovánek v řeckém jazyce a pohlednice „Dětské malovánky“ se 4 obrázky řeckých dětí. Byly nahrány gramofonové desky s řeckými dětskými soubory a natočen film zachycující příchod zbědovaných řeckých dětí do Československa a jejich život na dětských domovech. Rozhlas natočil reportáže z dětských domovů v řeči anglické, francouzské, chorvatské, německé, řecké a španělské. V listopadu a prosinci vysílal dvě půlhodinová pásma o životě dětí v Řecku, o týrání dětí v koncentračním táboře.
20 Majetek sestával z majetku dětských domovů a z majetku sídlišť (Krnov, Jeseník, Žamberk, Těchonín), finanční hotovosti k 31.12.1951, zůstatků na účtech u Státní banky a Investiční banky, zásob ve skladech Řecké akce v Praze-Košířích, Plzeňská tř., v Praze II, Gorazdova a v Praze XIX – Veleslavíně a vozidel. Nový odbor ČSČK pro převzetí péče o emigraci nesl zprvu označení Československý červený kříž, ústřední sekretariát – sociální odbor, Praha II, Třída politických vězňů 11.
21 Návrh uvádí pro Šilheřovice Němou barikádu J. Drdy, pro Nové Hrady Leningrad J. Glazarové, pro Chrastavu Nástup V. Řezáče, pro Unčín Siréna a Nejkrásnější svět M. Majerové, pro Kysibl Cestu otevřenou Bernáškové, pro Liběšice Tajemství Volanské, pro Sobotín Malého Bobše Plevy, pro Loučnou Dvě jara Říhy, pro Klokočov Nad námi svítá Marka a pro Velké Heraltice spisovatele Pilaře a překlad Pavlíka Mozorova.
22 Uvádějí výročí založení NDR a 35. výročí VŘSR, ke kterým se má výchovná práce upínat. Sledovat ohlas návštěvy poslanců NDR, uspořádat besedu na téma Pionýři z NDR a německé děti ze západního Německa, připomenout přísahu německých pionýrů v Lidicích v srpnu 1951, sbratření československých a německých pionýrů v pohraničním pásmu, vzory FDJ, především Ernesta Thälmanna. Doporučuje se film Zítra se bude tančit všude o festivalu 1951 v Berlíně, film o návštěvě W. Piecka v Praze a K. Gottwalda v Berlíně, film Vlakové spojení nepravidelné o sabotážích „amerických záškodníků“, jehož námět je možno použít pro brannou hru v terénu.
23 Slovo hostí není náhodné. Dne 27.4.1953 připomnělo Rudé právo článkem „50 let života a práce Nikose Zachariadise“ významné životní jubileum současného vůdce KSŘ. Praví se v něm, že po anglo-americké intervenci a po zradě titovců musela řecká revoluční vojska dočasně ustoupit.
24 V Nových Hradech mělo 70% dětí vyznamenání, 30% prospělo dobře. V Karlových Varech mělo 23,46 % dětí vyznamenání, 76,54 prospělo dobře. V Chrastavě mělo 29,41% dětí vyznamenání, 70,59% prospělo dobře. V odborných učilištích SPZ bylo toho času zařazeno 385 žáků, přičemž do učebního poměru přešli i někteří mladí dělníci, kteří předtím neměli možnost projít učební dobou.
25 Domovy v Brankách, Budkově, Chrastavě (130-12), Karlových Varech (136-6), Klokočově (302-54), Liběšicích, Loučné (173-31), Machníně (34), Nových Hradech (286), Sobotíně (311-31), Šilheřovicích (265-31), Unčíně (189), Velkých Heralticích (159-2) a Veselíčku (136-35), pro jiné účely má Zotavovny Sociálního odboru ČSČK Janov, Česká Kamenice a Sedmidolí – Špindlerův Mlýn a Domovy Sociálního odboru ČSČK Valeč, Těchonín a Ondrášov. Čísla v závorkách udávají počet školních dětí a počet dětí s vyznamenáním.
26 Do působnosti ministerstva školství spadaly děti starší 3 let, do působnosti ministerstva zdravotnictví děti mladší 3 let. Současně přešli do ministerstva školství jako zvláštní útvar dosavadní pracovníci SO ČSČK, podílející se na řízení, kontrole a provádění péče o korejské a řecké děti starší 3 let a veškerá zařízení s výjimkou domova v Karlových Varech a do ministerstva zdravotnictví rovněž jako zvláštní útvar stejní pracovníci pro děti mladší 3 let.
V dubnu 1955, kdy se o převodu péče o korejské a řecké děti na ministerstvo školství dosud jedná, bylo 2.140 řeckých dětí v péči SO ČSČK rozmístěno v domovech Budkov, Chrastava, Karlovy Vary, Klokočov, Loučná, Nové Hrady, Sobotín, Šilheřovice, Unčín, Velké Heraltice a Veselíčko. Péčí mělo nadále vykonávat celkem 345 pracovníků, z toho 109 vychovatelů, 42 pracovníků pro hospodářskou agendu a 194 pracovníků pro pomocné práce.
27 Celá organizace vyžadovala stav 156 pedagogických pracovníků na domovech, 84 správních pracovníků (23 ústředí, 61 domovy), 285 pomocných pracovníků (4 ústředí, 281 domovy), celkem 525 zaměstnanců. Tohoto stavu mělo být docíleno ve IV. čtvrtletí 1955.
28 Domov Karlovy Vary měl 65 žáků jedenáctiletky, domov Chrastava 95 žáků osmiletky a 25 žáků z lidově demokratických zemí, účastníků zvláštního jednoročního kursu češtiny, domov Unčín 154 žáků osmiletky a 29 žáků z lidově demokratických zemí, účastníků zvláštního jednoročního kursu češtiny, domov Nové Hrady 231 žáků osmiletky, domov Veselíčko 122 žáků osmiletky a jedenáctiletky, domov Loučná 97 žáků osmiletky, domov Klokočov 256 žáků osmiletky, domov Šilheřovice 156 žáků osmiletky, domov Velké Heraltice 51 žáků osmiletky a 60 žáků zvláštního kursu pro přípravu do zemědělských učilišť a domov Budkov 95 dětí předškolního věku od 3 do 6 let, v srpnu 1955 žilo tedy v dětských domovech 1.436 řeckých dětí.
29 Situační zpráva z 6.2.1956 o rodičovské péči říká, že děti budou přemístěny z osmi domovů řeckých dětí Chrastava, Klokočov, Loučná, Nové Hrady, Šilheřovice, Unčín, Velké Heraltice a Veselíčko k rodičům žijícím v Československu na základě výsledků dotazníkového šetření. Děti mají být odeslány ke svým rodičům po skončení školního roku 1955/1956 a v místě jejich nového bydliště zařazeny do škol od příštího školního roku. Dotazníková akce se týkala 1.200 dětí, dotazníky měly být rodičům, s výjimkou rodičů dětí, které již končily povinnou školní docházku, rozeslány do 20.2.1956 a po vyplnění zaslány Sociálnímu odboru ČSČK.
30 Nejpozději od září 1956 již tedy nebydlí tedy řecké děti v útulcích Chrastava, Kysibl Kyselka, Sobotín, Unčín, Velké Heraltice. Ostatní učitelé učí v Brně, Karviné, Ostravě, Krnovu, Albrechticím, Piskořově, Osoblaze-Rusínu, v Pavlovicích a Hlince, Dívčím Hradu a Rudolticích, Jindřichově a Třemošné, ve Vroclávku, Zlatých Horách, v dolním Údolí a Rejvízu, v Javorníku a Travné, v Koclířově. Z celkového počtu 23 řeckých a 5 makedonských učitelů jen 8 bylo učiteli z povolání. Děti, které v minulém roce 1956 přicestovaly natrvalo do ČSR z Jugoslávie, prošly kursem českého jazyka, podobně děti přišlé z Maďarska.
Mgr. Antula Botu